Všichni známe dny, kdy se nám nic nechce, nemáme náladu a zkrátka u ničeho nevydržíme déle, než je potřeba, častokrát ani to ne. Disciplínu možná známe spíše ze sportovního odvětví, ale i v každodenním životě má toto slovo své místo. Vybudování disciplíny není snadná záležitost, ale já vám ukážu, že po přečtení vám začne hlodat v hlavě.
Šetřit by měl každý, alespoň trošku. Utrácet je snadné, ale šetření je tak složitý úkon, že naše motivace a pevná vůle musí být opravdu velká. Bydlení, důchod, dovolená, sedačka, pro lepší start svých dětí. Má už něco z toho pro vás smysl takový, že byste začali šetřit? Já ano…
Jsou 2 hodiny v noci, vy se převalujete v posteli a přemýšlíte, jak strašné vstávání to bude. Nemyslete na to a raději se pojďme zamyslet, co by vám mohlo po ránu pomoci, abyste se cítili více svěží a kvalitněji připraveni na celý den, který vás čeká.
Celý život se něco učíme. Jak chodit, mluvit, naslouchat, vnímat, vzdělávat se. Je toho tolik, že ani nemáme čas na to se nad tím vůbec zamyslet, jak úžasné bytosti jsme. Umíme tolik věcí, ale přitom nám to nepřijde stále dostačující. Máme tendenci se hnát za úspěchem a uznáním, jenže někdy by stačilo uznat sám sebe a blízké jako dar.
Pocit bez východiska, nepříjemné situace, na které bychom nejraději zapomněli, ale skrze vzpomínky to zkrátka nejde. Jsou příjemné i nepříjemné situace v životě, kterým musíme čelit a někdy je obtížné si udržet chladnou hlavu. Ztrácíme naději nebo naopak vidíme až moc růžově. V obou případech můžeme být zklamaní nebo šťastní. Uvědomění si, že může jít pouze o zkoušky, které nás mohou dovést za lepším, je sice složitý krok, ale někdy nezbytný.
Každý ji známe a také s ní každý občas bojujeme. Neustálé oddalovaní, změny, výmluvy, které nemají konce. Zkusme se s prokrastinací spřátelit a vzít ji trochu jinak. Nevíte jak na to? Čtěte dál!
Kdo šetří, má za tři, říkávalo se už za mého dětství. Myslím, že když je člověk v tomto směru zodpovědný, vrátí se mu to. Jaký názor a postroj máte vy?
Jsou věci, se kterými bojujeme každé ráno a večer. Proklínáme se z ponocování, ale zároveň, i když jdeme dřív spát, stále ráno pociťujeme divný stav, kdy jsme rádi, že dojdeme do práce. Začněte ještě večer a zaměřte se na lepší přípravu spánku.
I přes to, že se s námi loučí naše oblíbené léto plné letního grilování, kraťas a slunění, přichází čas, který může působit pro mnoho lidí spíše nekomfortním dojmem, ovšem svým způsobem magickým. Zaručený recept, jak něco milovat, je snadný. Najděte si pozitiva, která vás přinutí k tomu změnit názor.
Každý z nás máme spojený vánoční čas s něčím jiným. Někdo nasává atmosféru, kde to jde, jiní spíše mlsají. Ovšem oba tábory spojuje (doufám) jedno…vánoční klid a pohoda. Vánoční čas je v každém z nás, jen ho musíte pořádně probudit, a proto to pojďte zkusit se mnou.
Láska. Pojem, který používáme v případě, když máme někoho rádi. Každý si pod tímto pojmem vybaví něco, a navíc i někoho jiného. Znáte ten pocit, když se začne mluvit o lásce a vy se na chvíli zastavíte, vzpomenete si na své lásky a začnete se usmívat? Cítíte již známé pocity v podbřišku, které doprovázejí pocity lásky, uspokojení, pocitu bezpečí a dalších pocitů, které máme každý jiný. Co je to tedy ta láska?
Dáme si dneska podélné parkování a nejlépe v centru Prahy. Moje nervy se klepaly a já měla co dělat, abych nezapomněla nastartování motoru…aneb první hodiny a dny v autoškole.
Potkat v dnešních dnech laskavého a milého člověka je pomalu stejné, jako když hledáte jehlu v kupce sena. Jakmile se vám v životě objeví, přemýšleli jste někdy nad tím, proč na vás působí tak dobře a chcete v jeho společnosti být co nejdéle?
Velikonoce. V hlavách nám pluje vidina volných dnů a hodování různých tradičních pokrmů. Zapomínáme ale snad na opravdový smysl Velikonoc? Využijme tento zvláštní rok k tomu pojmout období Velikonoc trošku jinak.
Není nic nepříjemnějšího než zapomenout na sraz s kamarádem, schůzku či důležitou poradu v práci. Polití potem vystřídá ztrapnění se a následně si ostatní udělají obrázek ihned jasný - nedochvilný a tím pádem i nespolehlivý. Předsudky lidí jsou, ať chceme nebo ne, kruté, proto bychom jim neměli dávat možnost k tomu, aby nás těmito vlastnostmi vůbec nazvali. Jak? Začněte snadně, diářem.