První měsíce a roky strávené s někým, koho milujete, je krásná věc. Nikdo vám toto období nevysvětlí tak dobře, jako vlastní zkušenost. Je samozřejmě jasné, že každý jsme jiný a vidíme ty krásy v něčem třeba úplně jiném, ale pocit zamilovanosti máme jistě podobný, ba možná i stejný. Jedna z nejhezčích věcí na počátcích vztahu pocit, že milujete a někdo miluje stejně i vás. Zároveň postupně poznáváte jeden druhého a vaše srdce se pomalu otevírá novým emocím a citům. Intimností nabývá na síle, a to nejen z fyzického, ale převážně psychického. Vidět člověka nahého fyzicky je v dnešní době, co jsem vypozorovala, dost snadné. Fotky lítají vzduchem a některým je vlastně i jedno, kde a u koho fotky skončí. Ovšem vidět psychicky nahého a otevřeného člověka má sílu neskutečnou. Jakmile vám člověk důvěřuje a svěřuje se vám, právě v tu chvíli se můžeme bavit o opravdové intimitě.
Se vším hezkým přicházejí samozřejmě i někdy trable či neshody, ovšem když milujete, chcete se spíše udobřit než hádky prohlubovat. Je ale ovšem samozřejmé, jestli se vám něco nezdá nebo nelíbí chování protějšku v určitých situacích, nebojte se o tom promluvit nahlas. Jedině tak se bude vědět co se děje a vašemu trápení se uleví, protože se nebudete nadále soužit, ale můžete to tak řešit. Jak jinak to má ten druhý vědět či poznat?

Čas je někdy neúprosný, proto i časem přichází vyprchávání počáteční lásky, u některých okoukanost, nuda a začínají se hledat nedostatky, které jsme na začátku neviděli. Všechno už není tak růžové a tzv. “zaláskovanost“ pomalu přechází v krizi nebo pouhé soužití vedle sebe je nyní problém. Každý asi pozná, jestli se jedná o dočasnou krizi, nebo vám to přeroste přes hlavu a jeden druhému se budete navzájem vzdalovat. A to ať už trávení večerů v jiné místnosti místo sledování filmu či povídání si společně, odcházení ve večerních hodinách za zábavou atd. Z toho se poté začnou stávat pouhé společné večeře, které se promění na večeři, kdy bude každý sedět sám opět jinde. Dotazování se typu „jaký jsi měl/a den“ vymizí a ze silné a zamilované dvojice se stanou opět sólisté.
Jednu krizi jste zvládli, poté přichází další zkouška, děti. Ženy se připravují na roli matky, zatímco se muži snaží vyrovnat s tím, že žena nebude jen jejich, ale bude se muset dělit se svými potomky. Cítí radost, ale ať chce nebo ne, pociťuje stres, nervozitu a pocit odhození na druhou kolej. Krize č.2 je na světě a vztah se opět začíná pohybovat na tenkém ledě.

Páry si málokdy vzpomínají na začátky, jaké to bylo, co a jak prožívali, a jak silná dvojka to byla. Tým, který se časem začal rozpadávat a síla povzbuzení tak nějak vymizela. Mnohdy si neuvědomujeme, že nepracujeme pouze v zaměstnání, ale i doma, a to právě na vztazích. Ten, kdo nepracuje, nemá peníze a ten, kdo nepracuje na vztahu, nemá klid a lásku, kterou k životu potřebujeme, troufám si říct, stejně jako finance. Musíme si uvědomit, že snaha a pracování na vztahu nekončí po 5-10 letech společného žití. Z mého úhlu pohledu si myslím, že se léta lásky a partnerství nedá počítat a následně tvrdit, že už jste spolu až moc dlouho na to, abyste se snažili a stále vztah posilovali. Život nám vždy bude dávat překážky, kterými nás zkouší a zároveň zoceluje. Ale nikdy bychom se neměli vzdávat a kašlat na to, co dle vás můžete brát jako jistotu. Pamatujte, že nikdy nic nemáte jisté, maximálně svůj vlastní život. Ovšem není špatné mít i někoho do party, nemyslíte?

Není přeci radost těšit se jeden na druhého, až se potkáte doma po práci? Zajímá vás stále den toho druhého? Tak se ho zeptejte a uvidíte, jak rád se rozpovídá. Pusa na rozloučenou nebo na uvítanou vás nic nestojí, naopak. Uděláte radost nejen sobě, ale i druhému. V maličkostech a gestech je kouzlo a kdo tvrdí, že ne, nepřipouští si to.

Jsou lidé, kteří jsou více a méně temperamentní. Máte vztah buď vyrovnaný, nebo lehce dominantní a submisivní. Záleží, jak si to nastavíte. Podle mě je ideální vyrovnaný vztah, ale ne vždycky tomu tak je. Pamatujte ale na to, že jakmile začnete rýpat, křivdit, lhát, hádat se, znepokojovat jeden druhého, nepovede to dobrou cestou. Výčitkami a špatnou komunikací je jasné, že vztah začne skřípat a nevyjde z toho nic pozitivního. „Proč jsi nevynesl/a koš, kde je nákup, co je k jídlu, kde jsi byl, zase to musím udělat sám/sama, k čemu tu teda jsi,…“ Přesně tímhle ničeho nedocílíte, naopak. Někdo najede v tomto stylu na partnera a příjemná nálada je hned fuč. Bodnutí do emocí nikdy není dobrým znamením. Přichází uražení, mrzutost a opětovné zalezení si do svého „klidného a trucujícího“ koutku. Hodiny a dny, co spolu mluvíte jen z povinnosti a přitom vy si neuvědomujete, jak moc tohle škodí. Respektuji všechny strany, všechno jde ruku v ruce, ale kdyby byl prostor, respekt a vlídnost, značná část by byla značně snazší. Vyrovnanost a pohoda, tomu já říkám klíč ke spokojenému vztahu a životu.

Moudrá slova tvrdí, že s poctivostí nejdál dojdeš, s čím naprosto souhlasím. Zároveň bych ale přidala, že s komunikací to nejdál dotáhneš v životě a ve vztazích. Robot vám vyluxuje, jezdítko po okně vám umyje okna, ale žádný stroj nebo robot vám neposkytne dokonalého člověka a vztah k tomu. Tvrdá práce, upřímné milování a pokora, to vám pomoci může. Jestliže se rozhodnete jít do vztahu, měli byste si uvědomit pár věcí.
Nejste sami, nyní jste tým. Spolupráce vám nemůže být cizí a radost ze společné práce by vám měla být spíše radostí, nikoliv hádkou.
Motivace je hnací pohon nás lidí, u aut je to palivo. Motivací se můžete dostat jen k lepším výsledkům, proto byste si měli dát jako jednu vašich motivací dobrý základ u sebe sama, poté ve vztahu.

Jsou bohužel i typy lidí, kteří si nemohou asi pomoci, ale některými svými skutky akorát druhého ničí. Myslím si, že se vždycky dá na něčem pracovat, ale jestli vidíte nebo oba cítíte, že to není ono a nezlepší se to, je lepší jít od sebe. Nestojí za to vaše zdraví a pohoda, aby vám buď někdo tahal za nos anebo s vámi mával tak, jak se to zrovna hodí. Hrdost je také jednou z dost důležitých vlastností, proto nikdo nemá právo s nikým manipulovat tak, aby ubližoval. Jsou i tací, kterým to možná dělá dobře, ale já toto osobně nepochopím. Buď člověk má rád a chce s druhým být, nebo ne. Z pohledu ženy to beru tak, že si nedovedu představit, že bych byla s někým, kdo by mě podváděl a ubližoval. Je to prosté, zkrátka buď a nebo. Máš rád, zůstaň. Nemáš rád, raději odejdi a neubližuj. Každý máme svou pravou hodnotu, za kterou bychom neměli jít a nenechat si dělat věci, které si nezasloužíme.

Vztahy mezi lidmi jsou naše celoživotní poslání a učení se. Bez komunikace nezmůžete vůbec nic, proto by se na tuto složku měl klást zvláštní důraz. Milujících vztahů je i po několika desítkách let společného života, tak proč by takových nešlo víc. Jde jen o to chtít na obou stranách a opravdu si jeden druhého zasloužit tak, jak si i on sám/ona sama zaslouží. Ten, kdo je ve vztahu, prosím čtěte. Ať je vám 20, 30, 50,…nesnažte se pouhé první roky společného života. Pracování na vztahu berte s úctou, respektem, ale i pílí. Jestliže chcete, aby váš vztah byl ten, o jakém jste vždycky snili, musíte se na něm podílet, nikdo jiný to za vás neudělá. Jak na začátku, tak na konci budete zase jen vy dva. Děti odrostou, odejdou budovat své rodiny, stejně jako vy jste šli. Nezapomínejte ale na to, že budete opět vy dva, proto by byla škoda si podupat to, co jste tvořili celý život.

Situace v životě jsou různé, lidé také. Nemůžete změnit všechny, ale můžete trošku měnit sebe tak, abyste sami se sebou byli spokojeni nejen zvenku, ale i zevnitř. Rekapitulace vašeho vystupování není nikdy zbytečné, naopak. Zpětná vazba u sebe značí uvědomění si sám sebe a jedině tak můžeme chování ve společnosti a vztazích trošku změnit.

Mějte se krásně.

Vaše B.