
Atopický ekzém. Ten, kdo ho zná, ví. V dnešní době více zaměřující se onemocnění kůže, které trápí lidé různého věku. Důležité je se ale nehroutit, poprat se s tím a jít dál.
Tupá bolest, po které přichází úleva, nebo naopak několik nesnesitelných hodin v bolestech. Čas, kdy byste nejraději usnuli, ale nejde to. Mám pro vás pár rad, které vám pomůžou a budu ráda, když v těchto nepříjemných chvílích můžu nabídnout pomocnou ruku.
,,Podle vzhledu můžeš posuzovat květinu nebo motýla, nikoliv lidskou bytost."
- Thákur
Ona plakala, on se smál. Ona prosila, on odmítal. Ona trpěla, on se bavil. Ona milovala, on neřešil. Ona zapomněla, on si uvědomil. Ona odešla, on pochopil.
Celý život se něco učíme. Jak chodit, mluvit, naslouchat, vnímat, vzdělávat se. Je toho tolik, že ani nemáme čas na to se nad tím vůbec zamyslet, jak úžasné bytosti jsme. Umíme tolik věcí, ale přitom nám to nepřijde stále dostačující. Máme tendenci se hnát za úspěchem a uznáním, jenže někdy by stačilo uznat sám sebe a blízké jako dar.
Být vyslyšen chce být každý z nás. Někomu se svěřit, obdržet radu, nebo někdy jen stačí se někomu vypovídat a hned je člověku líp. Kdy to ale může přerůst přes hlavu a poté se jedná už o sebestřednost?
Náhoda nebo osud? Tuto otázku si klademe pokaždé, když se nám stane nějaká věc, kterou nečekáme, nebo nám do života někdo přistane, někdy i stačí potkat známého na ulici. Hned se spustí - jé, to je ale náhoda. Ovšem neoznačujeme tyto situace špatným slovem?
Jsou chvíle v životě, kdy není posvícení. Každý den se potýkáme s problémy, řešíme je, někdy je nám z nich smutno, ale stále jedeme tím stejným tempem dál. Řekne nám tělo a mysl, kdy je na čase padnout a vstát?
Zdravím vás všechny!
Ráda bych vás tu srdečně přivítala. Jelikož jste se nějakým způsobem dozvěděli o mém blogu a nyní tu čtete, jsem moc ráda, že jste tu a doufám, že se se mnou vydáte na dobrodružství, která nás tu čekají.