
Z čeho míváme v životě největší strach
Strach mnohokrát používáme ve chvíli, kdy se něčeho bojíme, jsme nejistí a naše psychika s tím není dostatečně srovnaná natolik, abychom se strachem dokázali bojovat a postavit se mu čelem. Někdy je to naopak náš dosti velký pomocník v překonání sami sebe, kdy ho potřebujeme k tomu, abychom něco dokázali nad rámec našich možností. Strach bychom měli vnímat nejen s negativními myšlenkami, ale měli bychom se naučit i to, že může být prospěšný.
Jaké jsou nejčastější obavy a strach v našich životech?
ZE ZRADY
Stačí jednou, kdy nás člověk zradí, a od té doby nevěříme nikomu a máme tzn. svůj osobní odstup. Naše důvěra se zpomalila a nejdeme do náruče každému, kdo ji otevře. Na jednu stranu je dobré, že si tím člověk váží sám sebe a chrání se, ovšem na druhou stranu se musí připustit, že někdy tak ztratíme důvěru k okolí, že se nám těžce věří znovu. Zradu bereme jako podraz, zneuctění daného vztahu a celkové oslabení důvěry mezi lidmi. Naučme se nebýt zrádci, protože jedině tak tato obava může vymizet.
ZE SMRTI
Smrt. Denně je na světe několik úmrtí. Strach ze smrti má asi každý. Ať se jedná o tu vlastní, nebo smrt někoho blízkého. Je to svým způsobem hrozné, jak moc musíme zrovna v této chvíli trpět. Někdy si člověk říká, proč zrovna on musí být svědkem něčí smrti, protože ani ten samotný akt není to, co nás bolí. Bolí nás vzpomínky, láska a veškeré emoce k dané osobě, a hlavně to prázdno, které přichází poté. Ve svém vlastním případě se musíme postupně na smrt naučit zvykat a říkat si, že tu jsme tak krátkou dobu, že nemá cenu se tím stresovat celý život. Užívejte si každý den a nemyslete na něco tak bolavého, jako je smrt. Protože pak toho budete jednou v tom pomyslném finále třeba i litovat, že jste pořádně nežili.
ZE ZTRÁTY ČLOVĚKA, LIDSKOSTI, OSOBNÍHO KONTAKTU A DALŠÍCH
Ztráta člověka je velmi blízká předchozímu bodu. Ztrátu lidskosti doufám, že moc nezažijeme a budeme se k sobě stále chovat tak, jak se má. Kdo žije poctivě, chová se mile a je svědomitý, tak nevěřím tomu, že by ztrácel svou osobní lidskost. Hyenismus si přeci mezi sebou šířit nechceme. Strach ze ztráty osobního kontaktu mám poslední dobou osobně i já. Sama zcela nevím, co si mám myslet o dané době, kdy lidé spolu ani pořádně nedokážou mluvit a raději si to napíšou, protože jsou na to už vlastně zvyklí. Strach je v tomto případě dobře uveden a možná bychom se měli zamyslet, jak to bude dál. Bude například i večeře manželů probíhat online? Ztratí se opravdu ten náš, tvrdě vybojovaný, osobní kontakt, který nemá šanci nahradit nic jiného? Nebo to snad online komunikace dokáže?
Z NEÚSPĚCHU
Strach z neúspěchu. Jistě to znáte, že to raději ani nebudete zkoušet, protože je to stejně zbytečné. Není to spíše z nedostatku sebedůvěry? Důvěřovat v sám sebe je jedna ze základních stavebních kamenů vaší osobnosti, proto jestli pochybujete o sobě, nemůžete se posunout dál. Neúspěch je od toho, abyste se poučili, přijali, že jednou to nevyšlo, ale v dalším kole to zkusit znovu. Jedině tak se vaše hranice nedůvěry a strachu posunou a vy můžete uspět. Protože víte co? Úspěchu může dosáhnout každý.
Strach z pavouků, hadů, z porodu, z výšek, ze tmy, z létaní a z mnoha dalších. Je tolik strachů, které denně překonáváme, ovšem některé nám zůstanou po celý život. Se strachem se musíme naučit pracovat všichni a nikdy není vyhráno. Jeden strach vám odpadne, ale přijde další.
Říká se, že život každému jedinci nakládá tolik, kolik toho unese a dle mého názoru je tomu opravdu tak. Sami si zkuste v tom nejkritičtějším dni říct, že vždycky může být hůř a život vám dal to, co ví, že zvládnete. Tak se nevzdávejte a jděte dál!
Mějte se krásně.
Vaše B.
„Dělejte to, z čeho máte strach. Jedině tak ho můžete porazit.“
„To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.“ – Gilbert Cesbron
„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ – Elbert Hubbard
„Odvaha neznamená nemít strach, nýbrž schopnost nenechat se jím ochromit.“ – Paulo Coelho