Ne jednou jsme se za poslední dobou nacházeli v situaci, kdy jsme pomalu neměli na výběr a museli si zvyknout ve všech směrech skrze online svět. Ať se jednalo o školu, práci nebo jen vidět svého kamaráda, který bydlí na druhé straně Prahy, ale stejně nebyla možnost se nikde potkat. Tento „trend nové doby“ je tu s námi už déle, kdy nejen děti sedí doma, než aby šli běhat po venku a sbírali zkušenosti, které jim nabízí příroda a přímý kontakt se svými vrstevníky. Nikdy jsme k tomu ale nebyli okolnostmi donuceni všichni. Je to snad další milník v historii lidstva?

JE ONLINE SVĚT (NE)VÝHODOU?
Vše má vždy své pro a proti, stejně tak jako online svět. Je skvělé, že se můžete dostat do kontaktu s někým, kdo je mimo možnosti osobního setkání, na dálku si zapnete téměř všechno, rychlostí blesku postavíte dům, koupíte si z gauče rohlík, auto, oblečení, boty. Při vyzvedávání zásilek ani nepotřebujete člověka, který vám je podá, bohatě si vystačíte s boxem. A mohla bych pokračovat. My lidé jsme byli vždycky pohodlní a snažili jsme se, když to šlo, si práci usnadnit a mít co největší efektivitu za málo peněž a úsilí. Jsme v tom všichni, ale otázka, jestli je dobře, že nám svět dává možnosti nedělat ve finále vůbec nic. Nepřicházíme trochu kvůli ztrátě sociálního kontaktu o danou sociální inteligenci, schopnosti mluvit bez (vlastně, jakoby, prostě, atd.), naše slovní zásoba upadá, protože málokdo čte, a ve finále v hlavách často nosíme opravdu jen to nejdůležitější, protože víme, že nám případně další věci naskočí v mini počítači v kapse, v mobilu. Mobil se stal naším nejlepším kamarádem již dávno, ovšem čím jde čas víc dopředu, stává se z něj i milenec, se kterým usínáme v blízkém obětí na polštáři.

Říkám si, jestli není na čase dát stopku…nebo jen omezit aktivitu skrze online svět…

VRÁTÍ SE NĚKDY SOCIÁLNÍ KONTAKT ZPĚT?
Říká se, že se historie opakuje a svým způsobem jsme v historii měli pár situací, které se vracely, jen v trochu jiné formě a vzhledem k době také. Otázka ve vzduchu zní, jestli se tato vývojová epizoda všech různých pokroků a technologických úprav zastaví, nebo se ve finále dostaneme do situace, kdy všechno budeme z těchto spotřebních věcí mít, ale naopak nebudeme mít nic z té sociální stránky věci a života. Někteří si klepou na čelo, proč by někdo vůbec chtěl měnit to, co funguje a hodně usnadňuje. Není špatné se podívat realitě do tváře a uvědomit si, že ne všechno potřebujeme a vzpomenout si na to, jak dobře bylo dřív, kdy tyto možnosti byly více vzácné, a tak nějak jsme dokázali udělat stopku ve chvíli, kdy přišel na řadu spíše sociální kontakt a klidné sezení se svými blízkými v reálném čase.
Ano, vše nám dává neskutečné možnosti, o kterých se ani našim babičkám nikdy nezdálo, že by vůbec mohly vzniknout, natož tím usnadnit život, ale i přes ty všechny výhody bychom měli myslet na to, že osobní kontakt nám přeci nemůže nikdy nic nahradit, a právě proto bychom si ho měly hýčkat co to jde, aby o tom věděly a uměly se v přítomnosti reálných lidí chovat i další generace, které bohužel již od mala vyrůstají nyní s prsty na displeji.

Stejně jako zvířata, i my jsme od začátku sociálně přizpůsobený „kmen“, který zkrátka onu smečku potřebuje. Ne vždycky, ale sociální distanc není to, k čemu bychom se dobrovolně dostali. Dostaly nás technologie, nejnovější trendy a internet, to všechno nás nutí věřit tomu, jak nikoho ve finále nepotřebujeme.

Každý z nás potřebuje teplo, lásku, pocit bezpečí a lidi okolo sebe. Jsou chvíle, kdy každý chceme být sám, ale nevěřím tomu, že bychom takto chtěli žít navždy. Zamysleme se prosím nad tím, jak a kam spěje tato doba, a i když jsme poslední měsíce neměli na výběr a byli za to svým způsobem vděční, nenechme to všechno ale nahradit za osobní kontakt a dobrovolně se neodcizujme.

Mějte se krásně.

Vaše B.