Když algoritmy rozhodují, co budeme chtít
Když otevřu sociální sítě nebo internetový obchod, většinou mám pocit, že je všechno „na míru“. Objevují se tam témata, která mě zajímají, produkty podobné těm, které jsem už někdy hledala, nebo videa, která mě dokážou vtáhnout během pár sekund. Na první pohled to působí jako skvělá služba. Nemusím složitě hledat, obsah si mě najde sám. Jenže čím víc o tom přemýšlím, tím víc si uvědomuji, že za tím stojí něco mnohem komplexnějšího. Algoritmy. Neviditelné systémy, které analyzují naše chování, kliknutí, dobu sledování nebo reakce. Na základě těchto dat se pak snaží předvídat, co nás bude zajímat příště. A někdy to dělají až překvapivě přesně. Jenže právě v tom se skrývá i otázka. Pokud nám algoritmy stále dokola předkládají určité typy obsahu, nezačínají tím zároveň formovat naše preference?
Obsah přestává být náhoda
Dříve byl internet mnohem chaotičtější. Člověk hledal informace aktivně. Zadával dotazy, procházel různé stránky, objevoval nové věci víceméně náhodou. Dnes je to jiné. Velká část toho, co vidíme, je filtrována algoritmy. Ty rozhodují, který příspěvek se zobrazí nahoře, jaké video se spustí jako další nebo jaký článek se objeví v doporučení. Výsledek je pohodlný, ale zároveň velmi selektivní. Algoritmus totiž nevybírá obsah podle toho, co je nutně nejdůležitější nebo nejkvalitnější. Vybírá ho podle toho, co má největší šanci udržet naši pozornost. A pozornost je dnes jednou z nejcennějších komodit internetu.
Jak se z doporučení stává vliv
Když mi někdo doporučí knihu nebo film, je to přirozená součást života. Algoritmy ale fungují v mnohem větším měřítku. Dokážou analyzovat miliony uživatelů a najít vzorce chování. Díky tomu často vědí, co nás pravděpodobně zaujme, ještě dřív, než to víme sami. Někdy to může být užitečné. Objevím nový podcast, zajímavý článek nebo produkt, který by mě jinak možná vůbec nenapadl. Problém nastává ve chvíli, kdy se doporučování stane hlavním zdrojem toho, co konzumujeme. Pokud algoritmus dlouhodobě posiluje určité typy obsahu, může postupně vytvářet pocit, že právě tohle je svět, který existuje. Že právě tyto názory, témata nebo trendy jsou ty nejdůležitější. Ve skutečnosti jde ale jen o výřez reality.
Uzavřené bubliny
Jedním z nejčastěji zmiňovaných důsledků algoritmů jsou takzvané informační bubliny. Algoritmy totiž mají tendenci ukazovat nám obsah podobný tomu, který jsme už někdy sledovali nebo s ním interagovali. Pokud mě zajímá určitý typ témat, budu ho pravděpodobně vidět čím dál častěji. Na první pohled to dává smysl. Jenže postupně se může stát, že přestanu narážet na jiné perspektivy. Internet pak působí jako prostor, kde všichni přemýšlejí podobně. Kde se opakují stejné názory, stejné argumenty a stejné interpretace reality. Přitom ve skutečném světě je situace mnohem rozmanitější.
Když algoritmy formují trendy
Dalším zajímavým efektem je způsob, jakým algoritmy ovlivňují trendy. Dříve se trendy šířily spíše postupně. Přes média, reklamu nebo kulturní vlivy. Dnes mohou vzniknout během několika hodin. Stačí, aby algoritmus vyhodnotil určité video, styl nebo téma jako velmi atraktivní pro uživatele. Následně ho začne doporučovat stále většímu množství lidí. Výsledkem je lavinový efekt. Obsah, který byl původně jen jedním z mnoha, se může během krátké doby stát globálním trendem. Zajímavé je, že lidé často mají pocit, že tyto trendy vznikají spontánně. Ve skutečnosti je ale jejich šíření do značné míry řízené technologickými systémy.
Máme nad tím ještě kontrolu?
Někdy si kladu otázku, nakolik máme nad tímto procesem kontrolu. Na jednu stranu jsme to pořád my, kdo kliká, sleduje a reaguje. Algoritmy pouze reagují na naše chování. Na druhou stranu ale reagujeme na obsah, který nám byl už předem vybrán. Je to tedy trochu uzavřený kruh. Algoritmus ukáže něco, co nás zaujme. My na to reagujeme. Algoritmus se z toho poučí a nabídne nám ještě více podobného obsahu. Postupně tak může vzniknout prostředí, které je velmi přesně přizpůsobené našim preferencím, ale zároveň je omezené.
Proč je dobré si to uvědomovat
Nemyslím si, že algoritmy jsou nutně špatné. Bez nich by bylo téměř nemožné orientovat se v obrovském množství obsahu, který dnes na internetu existuje. Problém vzniká spíš tehdy, když zapomeneme, že existují. Když máme pocit, že to, co vidíme online, je přirozený a kompletní obraz reality. Když si neuvědomujeme, že velká část toho, co se nám zobrazuje, je výsledkem automatického výběru. Uvědomění si tohoto mechanismu může být vlastně docela osvobozující. Připomíná nám, že je v pořádku občas vystoupit z doporučeného proudu. Hledat věci aktivně. Číst i jiné zdroje. Objevovat obsah mimo algoritmické návrhy.
Co si z toho můžete odnést?
Algoritmy se staly neoddělitelnou součástí moderního internetu. Pomáhají nám orientovat se v obrovském množství informací a často dokážou nabídnout obsah, který nás skutečně zajímá. Zároveň ale mají schopnost nenápadně ovlivňovat to, co vidíme, čteme a sledujeme. Tím mohou postupně formovat i naše preference, názory a představy o světě. Právě proto je dobré si jejich existenci občas připomenout. Ne proto, abychom se technologií obávali, ale abychom si uvědomili, že naše pozornost je cenná a že stále máme možnost rozhodnout se, čemu ji věnujeme.
Mějte se krásně.
Vaše B.