Quiche se slaninou a paprikou

Quiche je jeden ze slaných koláčů, které mám opravdu ráda. Zamlouvá se mi křehkým těstem a vždy zajímavou, a pokaždé, jinou náplní.

S mamkou jsme vždycky dělávaly cibulový quiche, ale poté jsem narazila na tento recept a říkala si, že to musím zkusit. Líbila se mi představa všech chutí, které tento recept obsahoval. Trošku jsem si ho poupravila a ráda vám ho sepíšu. Tak pojďme na to!

1. Ze všeho nejdřív si budete muset připravit těsto. Mouku společně s Herou, vodou, vejcem a solí důkladně smíchejte a poté řádně uhnětete těsto.

TIP: Heru si vyndejte z lednice cca 5 minut před akcí. Špatně se s ní pracuje když je studená, ale zase aby se vám nezačala roztékat mezi prsty. Zrovna tohle těsto jde dost špatně zpracovat, jestliže nechytnete správnou teplotu Hery, tak pozor!

2. Jestli vám těsto nejde ručně zapracovat, můžete si pomoci robotem, ale jak říkám, tohle těsto je trošku zákeřnější, protože se vám začne roztékat, nebo naopak tam budete mít kousky másla a to nechceme. Tudíž ruce nebo robot, ale důkladně!

3. Těsto dejte do lednice na chvíli zchladnout. 2 minuty stačí.

4. Připravte si formu, ve které budete koláč dělat. Doporučuji nižší. Já používám na quiche vždy formu s vroubkovanými okraji.

5. Formu vymažte máslem.

6. Vyndané těsto vložte do formy na koláč, propíchejte vydličkou a dejte opět do lednice.

7. Náplň začnete tak, že si na pánev dáte najemno nakrájenou cibuli.

8. Vložte slaninu a papriku a nechte chvilku orestovat a změknout. Přidejte sůl a muškátový oříšek. Směs nasypte na vychladnuté těsto.

9. Na mírném plameni si zahřejte smetanu, vejce a mléko.

10. Nalijte na směs ke koláči.

11. Nakonec posypte sýrem feta nebo balkánským najemno nastrouhaným.

12. Pečte v předehřáté troubě na 150 stupňů Celsia 1 hodinu. Jestliže uvidíte, že buď koláč je nebo naopak není, s časem můžete hýbat.

Hotový quiche můžete jíst teplý i studený, možností je spousta. Doufám, že vám bude tato varianta chutnat a třeba přijdete i s dalšími.

Mějte se krásně a dobrou chuť!

Vaše B.

_{Zdroj: Barbora Benešová}