Ž.e.n.a.
Fotografie od Levi Guzman z Unsplash

Ž.e.n.a.

Úvahy

Čtyři písmena, stovky pocitů, vlastností, charakterů,…To vše neseme my, ženy. Každá trochu jinak, ale troufám si říct, že v základu jsme stejné.

Já, jakožto žena, jsem ráda, že jsem se narodila zrovna do tohoto pohlaví. Je to sice dost náročné, ale na druhou stranu, nejen ženy to mají složité. Kdyby tento článek psal muž, teď by tu asi zazněla věta typu: „Vždyť si některé věci a situaci děláte zbytečně složité vy samy.“ V čem by měl asi pravdu. Ale to bychom asi nebyly poté my.

Nenajdete ženy, které se umí stejně smát, chovat, přemýšlet anebo vypadat. Ani dvojčata si nejsou zcela podobná, vždycky je něco trošku jinak. A to právě to, co je na lidech krásné, jak jsme odlišní a přitom stejní.

Netvrdím, že život s ženou je snadný. Ano, přiznávám, že nejsme zcela jednoduché a asi ani nebudeme. Nedávno jsem četla jeden článek, ve kterém se psalo o tom, že muž ví o ženě v 18 letech všechno, ale poté ve 30 letech vůbec nic. Nebo že muž zkrátka nikdy nedokáže pochopit, co vlastně kdy žena chce. Neřekla bych, že jsme nepochopitelné, jen naše emoce, někdy náladovost a citlivost nám dělají čáry přes rozpočet a ani my to kolikrát nedokážeme ovládat.

Nechci tu mluvit za celou populaci žen, ale sama za sebe dokážu říct, že pochopit se dá lecos, ale musí člověk i trochu chtít. Jestli muž má ženu rád a chtěl by pochopit, tak i pochopí. Chápu, že z pohledu jiných se můžeme zdát jako komplikované, náladové, urážlivé, citlivé, tvrdohlavé a manipulativní, ale řekla bych, že přesně to nás dělá ženami. Bylo by divné, kdybychom se až moc podobaly mužům. Rovnováha vždy plynula z toho, že jí kontrolovaly dvě odlišné, v něčem ale přeci stejné, věci/lidi. My, jakožto ženy, musíme mít tyto vlastnosti, aby se mužská část tím poté mohla vyrovnávat.

Často jsem slýchávala od mých přátel a známých různé životní situace, které mi utkvěly v hlavě tak dlouho, že jsem se rozhodla je do tohoto článku zařadit, protože se, dle mého názoru, sem přesně hodí.

POKUS ŽENA MLČÍ, NĚCO JI TRÁPÍ
Známe ženy, ty rády mluví stále. Ovšem není tomu samozřejmě pravidlo, může být charakterově postavená jinak a stálé mluvení jí není příjemné. Ovšem kdo nás zná, tak ví, že naše mlčení můžeme trošku rozdělit. Z ničeho nic přestane žena mluvit, odsekává a nechce se bavit? Tak buď tomu někteří radostně říkají, že je uražená, je jí něco líto anebo ji zkrátka něco trápí. Proto ani nemusí být naštvaná nebo uražená. Stačí se zeptat anebo ji nechat. Poznáte asi sami, jestli danou ženu znáte více, z jejích gest či obličejů, v jakém rozpoložení se nachází.

A ano, opět by se mohl ozvat náš, v tomto článku vypůjčený, muž, který se bude ptát na to, jak to jako pozná. Jestli má věštící kouli a že nemá celý den na to, aby nás ženy pozoroval, v jakém rozpoložení se nacházíme a jestli na něj začneme řvát teď anebo mu řekneme co nás případně trápí.

Můžeme se opět ozvat my, že to ale s vámi není o moc lepší. Dolovat z vás vaše trápení je dost nadlidský úkol. My ženy jsme sdílné, to je pravda, ale osobně já třeba taky někdy potřebuji čas pro sebe a nejdřív nad tím popřemýšlet sama. Ale muži jsou v tomto náročnější, ti to pro jistotu neřeknou často vůbec. Možná po týdnu nebo našeho neustálého vyptávání se dají alespoň stopu, jestli jde o něco v práci nebo ve vztahu, v rodině,…Ale sdílení je dosti problémem. Takže navzájem si vlastně nemáme co vyčítat, že?

 

TO, ŽE MÁ ŠPATNOU NÁLADU NEBO NEMÁ SVŮJ DEN, NEZNAMENÁ HNED, ŽE JI ČEKAJÍ NEBO MÁ ŽENSKÉ DNY
Ano, tady přichází taky další podklad k budoucí hádce či bouřku v domácnosti. I my ženy nejsme jen ty dokonalé s úsměvem na tváři a nic nás netrápí nebo z práce si nenosíme problémy či starosti. Ovšem nevýhodou jsou naše měsíční ženské dny. Jakmile je žena podrážděná, hned za to může samozřejmě tento týden v měsíci. A reálně nám tohle v tu danou chvíli zcela nepomůže, jestliže začnete větou: „No jo, už je to zase tady.“ Málokdo si ale uvědomuje, když už jsme u toho, že některé ženy mohou být opravdu týden v bolestech, ale musí stále fungovat a jak se od nich očekává, mít hlavně úsměv na tváři a dělat jakoby nic. A ano, ono nám to jde dobře, ovšem bychom měli pamatovat na to, že ne vždycky za to tyto dny mohou. Jde o komunikaci a jestliže vidíte, že jsme více smutné nebo podrážděnější, stačí se zeptat a nebo nás nechat, stejně jako my (nebo alespoň já) i přes naši zvídavost necháváme vás, abyste případně s problémem přišli za námi sami.

 

Ženský mozek jede o mnoho víc obrátek, že naše myšlenky, scénáře a různé další příběhy v hlavě jsou někdy těžký kalibr. Píše sms co má muž koupit, vaří, do toho poslouchá zprávy a zároveň jak se mělo dítě ve škole.
„Nemůžete se ale potom soustředit na všechny věci a dělat je tak na 100%,“ tvrdí muži. Ale ano, my můžeme, nějak to tam v té hlavě máme. Nemáme to mužům za zlé, chápeme, že když pracují nebo se dívají na televizi, tak si s námi nebudou psát nebo povídat. Někdy se ale říká, že si člověk může udělat pauzu anebo jen tak napsat nebo zavolat, jak se má nebo udělat krok k tomu, že na ženy myslíte. Jde o chvíli, kterou ale, ani o tom nemusíte vědět, uděláte ženě opravdu radost.

Neříkám, že nejsme někdy náročné. Existuje mnoho knih, divadelních představení, filmů, kde jsou vidět vztahy mezi mužem a ženou, vtipy, které ukazují na nedostatky anebo typické znaky určitého pohlaví. A vtipem je, že základem jsou všechny ženy i všichni muži opravdu stejní. Muži se řídí jednoduchostí a věcností, ženy naopak složitostí a různými kličkami pravděpodobně ve všem. Když se podíváme ale trošku blíž, některé potřeby máme s muži stejné.

 

V následujících případech si myslím, že tuto část dělají obě strany relativně stejně. Jestliže někoho máš rád, tak to prostě děláš a nepřemýšlíš nad tím. My ženy jsme ale ty více emotivní a citlivé, které je říkají a dělají více viditelně. U mužů, doufejme se děje to samé, ovšem jejich emoce jsou mnohem hůře rozpoznatelné a málokdy slyšitelné, ale myslí si to někde v sobě uvnitř. A za to bychom se na ně neměli zbytečně rozčilovat či hádat. Každý z nás si musíme uvědomit, že jsme zkrátka v něčem jiní, ale není pozdě zapracovat tam, kde to třeba i jde. Ale měli bychom si uvědomit, že ani ženu a ani muže v základu nezmění nikdo.


UZNÁNÍ

Někdy jako ženy máme pocit, že máme být u plotny, s dětmi na hřišti anebo uklízet doma. Práci máme jako takový druhý stupeň, ovšem není tomu tak. Jedeme na plné obrátky a nemáme potřebu se obhajovat a ukazovat, že s muži dokážeme držet krok. Poté vznikají různé druhy skupin, kteří bojují za právo žen. Já proti tomu nic nemám, jen by nebylo špatné se nejdříve podívat, jestli to nejde nějakou snadnější a mírnější cestou. Stačilo by uznání, že děláme mnoho, ale moc pochvalných slov bohužel neslyšíme. A to nám možná chybí. Stejně jako mužům se snažíme zvedat sebevědomí, chválit jejich výkonnost v práci a dokazovat, jaké doma máme poklady. My to víme, dáváme to najevo, ale někdy by se nám líbilo slyšet i tato slova nám samotným.


PODPORA

Podpora je ve vztahu jednou z hlavních pilířů. Máme tu být jeden pro druhého v jakékoliv situaci. Ať se jedná o důležitou pracovní schůzku nebo náročný den v práci. Podporu musíme cítit i v dělání práce jako takové. Je to velmi podstatná část, která zároveň prověřuje, jestli vedle sebe máme toho pravého/tu pravou.

 

PROSTOR
I když daného člověka milujeme sebevíc, je potřeba mít vzájemný prostor. Kino s přáteli, oslava kamarádových narozenin nebo jen večer pro sebe samu/samotného. Nemusí to být prostor jen příjemný, ale i po nějakém nedorozumění není špatné si najít chvíli pro sebe a jak se říká “vychladnout“. Dejte prostor sobě, ale i vašemu protějšku.

 

POZORNOST
Už od mala jsme chtěli pozornost snad všichni. My ženy jsme na tom trošku hůř, protože pozornost si ceníme a potřebujeme asi daleko víc než muži. Poté, když nám nevěnuje pozornost, mrzí nás to a napadají nás různé životní scénáře v našem gigantickém mozku. I malá pozornost nás uklidňuje. Pozornost si žádají i muži, kteří například sdílí jejich nadšení anebo výkonnost v práci, za kterým je vidět mnoho práce a je teď na nás, abychom tomu věnovaly řádnou pozornost.

 

POCHOPENÍ
Snaha o pochopení je velmi náročnou disciplínou. Ať už ze strany muže či ženy. Nikdo to nemá zcela jednoduché. Muži se snaží pochopit naše štěstí v drogériích či nakupování a vybírání, my ženy se snažíme pochopit někdy až moc mužskou cílevědomost, která ovšem někdy mrzí i nás, protože za tím nevidíme dostatečné pozornosti a pochopení nás žen. Obě strany máme něco, co se snažíme pochopit a vstřebat. Snažit se hlavně najít určitý zlatý střed.

 

PŘEKVAPENÍ
Kdo by ho neměl rád. Nápad, realizace, po kterém následují překvapené výrazy. Miluji překvapení, ale někdo ho třeba naopak nesnáší. Je to velmi individuální, ale není nad to, když se dohodnete na nějaký den, kdy se uvidíte, ale dorazíte domu, je dřívější den, než jste se domluvili a čeká na vás skvěle propracované překvapení, které je dokonale dotažené až do konce. Překvapení jakéhokoliv typu se dle mého cení. Je to pohlazení na duši, ve kterém vidíte čas, pozornost a viditelnost toho, že vás daný člověk zná.

 

RESPEKT
Vzájemný respekt bych zařadila také mezi jeden z hlavních pilířů. Respektování chování, názorů, práci,…nad tím se dá lehce polemizovat, ale respektovat by se měly stejně. Ovšem respektovat člověka se vším všudy a vážit si ho stejně, to je ten pravý respekt.

 

ČAS
Není nic víc než věnovat svůj čas někomu dalšímu. Tomu se říká pravá láska a nám ženám na tomto bodě záleží asi nejvíc. Trávit čas společně.

 

PROJEV LÁSKY
Projevem lásky může být vlastně cokoliv. Zrovna tento bod máme asi každý jiný a nejde zcela hromadně shrnout. Já ho například beru jako zprávy či volání. Vidím v tom část, kdy si na vás daný člověk vzpomene ve chvílích, kdy může být v celodenním shonu, ale víte, že na vás myslí. Žádosti o tanec, to jsou ty romantické chvíle, kdy i ten, který netančí, vás k tanci pozve. Objímání – klasické, na hrudi, zezadu, přitulení se v posteli, to jsou pro mě projevy lásky, které člověka zahřejí hluboko uvnitř. Dlouhé a hluboké konverzace vás zavedou do nitra člověka, kde se nacházíte jen vy dva a tomu se dá říct jen jedno, důvěra. Vidět, že mu na vás záleží je pro nás ženy důležitým projevem lásky. Každý to ale máme jinak a vidíme v tom i trochu něco jiného. Sex, další a velmi intimní část, kde darujeme tělo, důvěru a náklonnost ve všech směrech k jednomu člověku, a to samé očekáváme i od protějšku, který nám tento projev lásky oplatí. Polibky jsou tradičním a velmi intimním projevem lásky. Na čelo, na tvář, na krk, na rty, na ruce,…gesta, která v sobě nesou více než tisíc slov. Starání se jeden o druhého v podobě mytí vlasů, česání, vaření, kupování věcí, které máte rádi, to vše beru do tohoto bodu. Pamatování si maličkostí a nápady spojené s danou ženou. Milujeme, když si muž pamatuje něco, co jsme mu řekly že máme rády a později nás překvapí s danou věcí v ruce.

 

AKCE
Je tomu tak, my rády někam jezdíme, podnikáme výlety a navštěvujeme akce. Je to pro nás trávení času společně a zároveň vytváření společných vzpomínek. Máme rády se dívat na fotky z cest, vzpomínat a prohlubovat tím určité city a náklonnost k danému člověku. Samozřejmě k daným akcím patří fotky, které my ženy máme velmi rády a víme, že muži spíše žijí okamžikem než poté fotkou, ale my zase doufáme, že i když vás to v dané chvíli třeba štve, poté se s námi na oné fotky díváte rádi.

 

CHVÁLA - KOMPLIMENTY
To jsme my. Milujeme slyšet nebo vidět člověka, kterému se líbíme anebo nám dává určitým stylem najevo, že nám něco sluší. Jsme ženy, rády se parádíme a poté sklízíme hezká slova. Dodává nám to pocit, že to všechno, o co se snažíme, není zbytečné a někdo to i ocení. Mezi námi ženami je normální, když si pochválíme postavu, vlasy, oči, pleť anebo daný kousek oblečení, který nám v šatníku přibyl. Ovšem i něco z toho bychom rády slyšely od mužů. Ano, měly bychom respektovat, že muži tohle neumí. Nedojdou za nejlepším kamarádem a neřeknou, že v těch kalhotách má opravdu dobrý zadek, alespoň ne ti, kteří žijí s ženou. A poté přichází menší problém. Napadají nás myšlenky, že se muži nelíbíme atd. Ovšem to ani nemusí být pravda, většinou to tak vůbec není, jen to muži zkrátka neumí, dávají nám to najevo poté v absolutně jiných situacích. Je ale zajímavé, že když přichází období, kdy začnete s nějakým mužem randit a on se vás snaží získat, komplimenty a chvála v těchto situacích jim cizí není, zvláštní, že? :-D

 

Nedávno jsem narazila na video, kde muži ze světa hodnotí české ženy. Zajímavým postřehem pro mě bylo, jaké odpovědi vznikaly a jak se rozdělili na dva tábory. První polovina nás měla za ženy elegantně působící, které se dobře obléknou i když jdou se psem. Pohodářky se smyslem pro humor, přátelské a otevřené novým věcem, milé, veselé a usměvavé. Jeden dokonce pronesl: ,,Kdybych si měl vzít českou ženu, by bych tím nejšťastnějším na světě.“

Druhý tábor na nás reagoval trošku jinak. Přísnost a dominantnost nám není cizí, více bychom se měly usmívat a naše svéráznost je někdy děsí. Věta muže z Indie mě ovšem dostala: ,,Češky prostě musíš poslouchat, jinak je zle.“

 

Ráda bych tento článek ukončila citáty, které pro mě jsou dokonalým zakončením.

„Největší zbabělci jsou ti, kteří probudí lásku a city v někom bez úmyslu milovat.“
- Poupraveno, původ Bob Marley

„Je vždycky úžasné pohnout s ženou, která je tajemná a uzavřená. Jestliže ji dokážete rozesmát, uvidíte tu nejkrásnější věc na celém božském světě.“
- Keanu Reeves

„Poezie nás učí jak ženy zbožňovat, próza jak je milovat, psychologie jak s nimi vycházet a právnická, jak se s nimi rozcházet.“
- Milan Kenda

Mějte se krásně.

Vaše B.

Foto Barbora Benešová
Barbora Benešová
Jsem holka, co razí pravidlo „s úsměvem jde všechno lépe“, tudíž se vždycky snažím najít řešení v každé situaci. Ráda pomůžu, a pomocí psaní doufám, rozkouzlit úsměv na tváři i vám!