Vždycky jsem milovala Vánoce. Nepamatuji si rok, kdy bych si řekla, že se netěším. Po celý rok se stále za něčím ženeme, pracujeme od rána do večera, víkendy věnujeme práci, kterou nestíháme v týdnu a jednodenní státní svátky nebereme jako pravý odpočinek s pohodou.

I když ladovská zima vypadá trošku jinak, než jakou ji známe poslední roky, i přes to si musím stát za svým a tvrdit, že i když by byl sníh krásný a o to víc by tento čas byl magičtější, stejně tomuto období neubírá na kráse. Zkrátka miluji Vánoce a celý čas kolem něj. Někteří v tomto čase vidí ale spíše stres, zařizování milionů věcí, dárky, peníze, návštěvy, vánoční reklamy, a tento rok ještě covid-19. Všichni na tom jsme stejně, to si musíme uvědomit. Ovšem já bych vám ráda ukázala, že i přes to všechno se dá zažít krásný čas vánoční. Je tolik věcí, na které se můžeme zaměřit, aby nám dělaly potěšení a radosti během celého prosince.
Mamka vykládá z pod postele všechna vánoční světélka, dekorace a pomalu, ale jistě, začíná zdobit celý dům i zahradu. Jako malá jsem to všechno nevnímala tolik jako tento rok. Možná je to tím, jaký tento rok byl nebo že jsem zase starší a víc věci prožívám a vnímám jinak. Určitý podíl na tom asi i mají všechna opatření, zákazy, uvolňování a léto takové jaké bylo. 

ADVENTNÍ VĚNEC
Vždycky pro mě začínajícím bodem byl adventní věnec. Letos jsme zjistili, že je velký problém sehnat „ty pravé“ svíčky na věnec. Mamka sice po náročném hledání jedny sehnala, ale v našem adventní věnci by se svou maličkostí ztratily. Po vyčerpávající debatě jsme je nakonec vyhodnotili jako nedostačující. Proto jsem se do pátrání pustila tentokrát já a našla. Červené a třpytivé k tomu, co víc si přát?

_{Zdroj: Barbora Benešová}

SVĚTÉLKA KAM SE PODÍVÁŠ
Letos to všechno ale začalo opravdu brzy. Vzhledem k naší společné úchylce mamky, mně a přítele, jsme zdobili dům už od poloviny listopadu. Okna, balkon, pergolu,…Teď už jen chybí nazdobit boudu psům :-D. Jak je vidět, vzali jsme to důkladně a nevynechali jsme téměř nic. A přesně proto je tohle jedna z nejdůležitějších a nejkrásnějších příprav na Vánoce. Světla, která vám evokují krásu, pocit tepla, radosti a pohody. Mé nejoblíbenější barvy světel jsou teplé žluté a jakmile se kamkoliv namotají nebo se tím ozdobí strom či větve, je to krása.

VÁNOČNÍ STROMEK
Co by to bylo za vánoční přípravy, kdybyste se nejeli „jen podívat“ na vánoční stromky na konci listopadu. Ano, řeknete si, že je to brzy, ale ve finále je jedno, jestli vám bude stát venku na zahradě, nebo u stánku, kde si ho kupujete. A neříká se jen tak, že první várka stromků je nejkrásnější. A plus se k tomu přidala i moje lehká nejistota, která mě pronásleduje celý rok a to ta, že jestli vůbec stromky budou a kolik jich bude. Představa, že vyprodají stromky, je pro mě naprosto nepředstavitelná.

JÍDLO
S Vánocemi je samozřejmě úzce spjato i jídlo. Teplé polévky, cukroví, stále něco do žaludku padá. Většinou si vybavíme vůně perníkového koření, vanilky, skořice, zbytky dýňových dýchánků z pomalu mizícího podzimu, ořechy a kvalitní svařák, který si tentokrát můžeme dát maximálně doma na plotně. I přes to ale to není vůbec špatné. Dáte si ho s blízkými tak jako tak, a i kdyby ne, můžeme si se svařákem udělat radost vy sami.
Jídlo v nás evokuje pocit štěstí, radosti a pohody a zrovna v tomto období bychom si ho měli zvlášť užívat. Zkoušet nové chutě a recepty, ale držet se i tradičních vánočních chutí a pokrmů.

DÁRKY
Aby pro mě byly Vánoce dokonalé, musím k tomu všemu mít hodně balícího papíru, dárky pro ostatní a vánoční písničky, které se linou po celém domě. Zajímavé je, že čím jsme starší, tím míň chceme pro sebe, ale o to víc pro ostatní. Proto se každým rokem prodlužuje list s lidmi, které chci obdarovat. Miluji poté jejich překvapení, radosti a upřímný úsměv na tváři. I přes to, že už člověk koupil tolik dárků, že je nemá pomalu kam dávat, stále a stále vymýšlíme pro naše milované další. Samozřejmě to není hlavní bod z Vánoc, ale tak nějak to ke všemu pasuje a bez dárků by to nebylo ono, tomu dáme za pravdu asi každý.

Balení dárků je čas, kdy absolutně vypnu hlavu, a naopak zapnu písničky. Sednu si na zem v pokoji, zapálím svíčku, postavím teplý čaj na stůl, připravím různé druhy stužek a balících papírů a můj relaxační koutek může začít. Mou tradicí se stalo balení 23.prosince večer, kdy vím, že Štědrý den je za dveřmi a díky tomuto zvyku si tu krásnou atmosféru naladím o den dřív, abych se poté probudila s náladou, která se nedá jindy přes rok naladit. Je to pouze ten jeden večer, který je mocnější, než jsem si myslela. Zkrátka miluji večer před Štědrým dnem.

„SWEATER WEATHER“
Aneb co by to bylo za zimu a Vánoce bez pořádných svetrů. Ať bylo teplo nebo zima, moje první cesta v obchodě s oblečením bylo za sekcí svetrů. Hebkost, měkkost a pohlazení vaší pokožce je to, co chcete. Není nad to se navléct doma nebo ven do pořádně teplého a měkoučkého svetru, který vás nejen zahřeje.

PEČENÍ CUKROVÍ
Moje další oblíbená činnost. Tento rok jsme začali dříve než normálně, ale primárně to bylo hlavně tady kvůli vám, abyste měli ty nejčerstvější a s předstihem připravené recepty na blogu. Linecké je mé nejoblíbenější už od dětství, stejně jako přítel nebo mamka. Tátu volají ořechy a ségra si tvrdě stojí za perníčky, které, pravda, převoní ostatní a zároveň provoní celý dům. Tradiční pečení probíhá i s babičkou, která nás při vykrajování baví svými historkami a „drby“, co se kdy stalo. I tyto historky nám byly jeden rok osudným. Babička měla na starost hlídání trouby, ovšem se zabrala tolik do vyprávění, kdy nám nejen shořel plech s cukrovím, ale do toho začal hořet i pečící papír. No, dovedete si představit babičky křik a zároveň záchvat smíchu, který si dodnes pamatujeme všichni, hlavně táta, který vyděšený z křiku přiběhl z pracovny na druhé straně baráku. I když se to někdy nepovede, stále posloucháme koledy a užíváme si společně trávený čas. Tentokrát mi pomáhal s pečením i přítel, od kterého si to opravdu cením. Snaha a píle byla jednoznačná a radost z finálního produktu nebyla jen u mě, ale i u něj. Jako pomocníček se osvědčil.

_{Zdroje fotek: Barbora Benešová}

POHÁDKY A FILMY
Co by to bylo za Vánoce bez pohádek. Tradiční dny před a během svátků miluji z důvodu, kdy bez jakýchkoliv výčitků si můžete sednout na sedačku s hrnkem teplého čaje nebo kakaa a dívat na televizi klidně celý den. Každý máme jistě alespoň jednou oblíbenou pohádku nebo film, které si nenecháme ujít, i když jsme to viděli 20x. Jde o tradici a na tu jsme my lidé obzvlášť vysazení. Kdybych si já měla vybrat pár mých tradičních pohádek a filmů, určitě by sem patřily:

• S čerty nejsou žerty
• Šíleně smutná princezna!!!
• Princ a večernice
• Tři oříšky pro popelku
• Princezna se zlatou hvězdou
• Noc na Karlštejně
• Pelíšky

Samozřejmě by jich bylo i víc, ovšem tyto jsou první, které mi vyjdou na mysl, když se nad tímto tématem zamyslím. Každoročně si nenecháváme ujít Pelíšky na Štědrý den. Je to taková česká klasika, že ji nejde přeskočit. Takže „díky táto“, že tato klasika zůstala i v naší rodině.

PŮLNOČNÍ MŠE A ZAPÁLENÍ SVÍČKY NA HŘBITOVECH
Ne každý po bramborovém salátu, kaprovi a tuctu dalších pokrmů si sedne do auta a jede na půlnoční mši s tím, že se staví buď poté, anebo na Štědrý den dopoledne, na hřbitově. Měli bychom pamatovat, že i když s námi nejsou naši blízcí, kteří nás už opustili, tak stále v našich srdcích jsou. Proto trochu času bychom měli o Vánocích věnovat právě i jim.
Půlnoční mše v kostele na Štědrý den je něco překrásného. Má to svou sílu a kouzlo zároveň. Ten, kdo to nezažil asi nepochopí, ale když vidíte, kolik lidí se sejde na Štědrý večer společně, je to krása. Těžko říct, jaké to bude letos, ale i tak, ráda na to vzpomínám a doufám, že se brzy vše vrátí do starých kolejí.

Vánoční čas není o tom, abyste byli ve stresu a řešili jen peníze a dárky. Jde o atmosféru a naladění sama sebe tak, aby se vše zpomalilo a užili jste si tento kouzelný čas tak, jak se má. Proto si uvařte svařák nebo čaj, pusťte si pohádky a užijte si to, po čem celý rok tolik toužíte.

Mějte se krásně a krásný advent.

Vaše B.