Úzkosti pod kontrolou
Fotografie od Tonik z Unsplash

Úzkosti pod kontrolou

Rady a tipy, Úvahy

Rok 2020 nahrává těmto stavům přímo do karet. Nervozita se jen šíří, rok nám téměř prolétl mezi prsty a my všichni stále sledujeme, kdy, jak a co se bude vlastně měnit. Někdy si připadám osobně jak figurka na šachovnici, kterou vede a určuje další tah stále někdo jiný. Dostáváme se stále do stejných kolejí a kruhů, ze kterých máme pocit, že není cesta ven. Myšlenky nás ženou do všech různých scénářů a optimismus se poslední měsíce téměř vytratil. Všichni jsme si zvykli na roušky, opatření, zavřené je všechno, co jde, a jediné co si můžeme dovolit jsou základní potřeby pro živobytí. Připadáme si jako opice ve vězení, které i přes to, že se jim to nelíbí, musí poslouchat a co nejvíc se přizpůsobit. Ale pamatujme na jedno, stále to děláme pro sebe a pro naše okolí.

Nehodlám tu dramatizovat situaci ještě víc, ale je potřeba si uvědomit, že nejvíce co odnáší naše psychická stránka. Být se svými myšlenkami je někdy velmi náročná disciplína, kterou mnoho lidí nezvládá. Naučit se s nimi spolupracovat je někdy životní poslání, které se snažíme vyřešit a mít pod kontrolou až do stáří. Já osobně bych mohla říct, že jsem nezažila chvíli, kdy jsem nad ničem nepřemýšlela. I když se koukám na film nebo čtu knížku, vždycky mi přijde mimo děj odbočka, kde se vyvíjí myšlenky a pocity všeho chuti. Dokonce i při psaní tohoto článku už přemýšlím někde ve vzdáleném podvědomí, jaký článek budu psát dál. Ale jak víme, hlavu nejde vypnout. I v noci nás „otravuje“ sny a různými nočními můrami. Ovšem neměli bychom vidět naše myšlenky negativně, ba naopak. Cílem tohoto článku a vašeho života by mělo být jasné, naučit se mít myšlenky a následné úzkosti pod kontrolou.

Přemýšlela jsem, jak bych se asi cítila, kdybych dnes byla studentem základní školy nebo například v maturitním ročníku. Co by se mi honilo hlavou. Došla jsem do stádia, kdy bych byla asi na jednu stranu šťastná, že si ušetřím hodiny na cestách do školy a domů, mohla bych jen vstát a sednout si ke stolu k počítači a bylo by. Ovšem na druhou stranu se ve mně pere fakt, že by mi chyběla rutina, kamarádi, změna prostředí, prokrastinace by mě provázela asi stále, ale hlavně by mi chyběl osobní kontakt. Ano, rodiče či sourozenci bychom někteří z nás měli doma, ale vídat pouze jedny tváře tolik měsíců? Vypadnout z rutiny, na kterou jsme všichni zvyklý by pro mě osobně bylo zabijácké následně poté, co bych se do ní měla zpět vrátit. Proto i přes to, že některým přijde, že studenti jsou na tom teď nejlépe, mělo by se na všechno koukat dvěma pohledy. Výhody i nevýhody má přeci každá situace. Možná není špatné se občas svých ratolestí nebo sourozenců zeptat, jestli třeba nechtějí s něčím pomoct, popovídat si anebo se jít projít, změnit prostředí, a tak nějak je zapojit, aby se necítili někteří osamocení. Puberťák vám asi neřekne do očí, že se cítí v úzkých nebo má pocit, že je sám. Ať chceme nebo ne, osobní kontakt má a vždycky bude mít navrch než například psaní si s přáteli na messengeru.

Taky jsem si prošla obdobím, které bych nepřála ani největšímu nepříteli. Proto je nutné, abychom se na mysl a psychickou pohodu zaměřovali nejvíce co to jde. Není ostuda si o tom s někým promluvit, naopak se vám často i uleví, když to svým blízkým můžete sdělit a ulevit sami sobě. Na řešení problémů či špatných nálad a stavů jsou vždycky lepší dva a více lidí. Jakmile se tím budete „užírat“ vy sami, akorát si zbytečně víc ublížíte. Mluvit, mluvit, mluvit. Jestliže se necítíte komfortně v kruhu rodiny, máte jistě kamaráda/kamarádku/přítele či odborníka, kteří si vás vyslechnou stejně tak, jak by to udělala rodina. Zároveň berte na vědomí, že zrovna v této situaci v tom jsme všichni společně. Každý den se probouzíme se zvláštním, i třeba podvědomím, pocitem, který v nás probudil Covid-19. Žijeme ve strachu o své blízké, o práci, nyní Vánoce a stále jsou na nás nastavovány další a další starosti, které ovšem můžete brát jako takový test na stav vaší psychiky. Nezní to zcela nejlépe, ale jedině v takovýchto situacích zjistíte, jestli potřebujete pracovat na své psychické pohodě víc či o něco méně. Já jsem za to, že by nikdo z nás neměl usnout na vavřínech a snažit se stále, jak nejlépe umí.

 
Soustřeďte se teď chvíli sami na sebe. Představte si své nejoblíbenější místo a celými svými myšlenkami se zkuste dostat na oné místo. Máte okolo sebe lidi, které milujete a máte je všechny na jednom místě. Úsměvy, hudba a dobrá nálada se line všude a vy se bavíte a smějete s nimi. Užíváte si každičký okamžik, každý úsměv a pocity, které ve vás tato představa evokuje. Cítíte se v bezpečí a radost vám projíždí celým tělem. Místo tíhy na hrudi vás u srdce hřeje klid a láska, kterou jste dlouho nepocítili v takovém množství. A vidíte? Ani jedna negativní myšlenka za celou dobu nepřišla.

Jde čistě o vás a vaše nastavení mysli. Jestliže se budete stále bát a čekat až vás někdo nakazí, jak přijdete o práci a tím pádem jsou Vánoce zbytečné slavit, je téměř jisté, že se vám tyto představy splní. Naše podvědomí a myšlenky fungují na bázi takové, že jakmile jim dáte podněty a prostor, udělají to, čeho vy se nejvíce obáváte a to samé platí i o pozitivním přístupu. Nedejte jim tedy prostor k tolika negativním věcem a představám. Neříkám, že máte potlačovat své pocity a emoce, ovšem nikdy by neměly mít nadvládu nad vaším životem.

Každá generace a časové období s sebou nese příběh, historie se vždycky nějakým opakovala a opakuje, jen žijeme jinak, stejně tak se nám i určité věci zjeví. Nemá ovšem cenu se nechat pohltit vším, co nám právě svět přinesl do životů nyní. Každá překážka je od toho, aby se překonala šlo se dál. Asi ano, bude to svět před Covidem a po Covidu, ale stejně tak jsme po světových válkách, zemětřeseních a po dalších různých událostech. Postavme se k tomu ale čelem, dbejme na zdravý rozum a posilujme to, kde víme, že máme mezery. Kdo jiný, než vy sám by to měl učinit?


Mějte se krásně.

Vaše B.

Foto Barbora Benešová
Barbora Benešová
Jsem holka, co razí pravidlo „s úsměvem jde všechno lépe“, tudíž se vždycky snažím najít řešení v každé situaci. Ráda pomůžu, a pomocí psaní doufám, rozkouzlit úsměv na tváři i vám!