Dříve jsem byla taková menší „srábotka“. Bála jsem se udělat první krok ať už se jednalo o cokoliv. Můj postoj býval takový, kdy jsem se nechala spíše unášet a nechala věci plynout. I když jsem po něčem hrozně toužila, raději jsem to zahodila a neřešila to. Častokrát jsem tomu nedala ani šanci.

Časem, věkem, zkušenostmi a asi i povahou jsem začala zjišťovat, že tento přístup mi častokrát ublížil víc, než pomohl. Jestliže máme ambice, možnosti, talent nebo sen, měli bychom se snažit si je splnit a uskutečnit. I snaha či pokusy se počítají a dáte mi jistě za pravdu, že sedět doma, nadávat na svět a litovat se nepomůže ani vám, ale ani vašemu snu. Nenechte se ovlivňovat okolím a stále dokola poslouchat rady ostatních, jak něco nejde nebo abyste to dělali jinak. Pamatujte na jednu a věc a to tu, že váš život nebude žít nikdo jiný, vy sami si šlapete cestu, a právě proto jste svého štěstí strůjci. Proto jestliže po něčem toužíte a chcete toho dosáhnout, snažte se udělejte všechno proto, abyste si mohli říct, že jste to alespoň zkusili.

Riskovat mi bylo vždycky trochu vzdálené. Bála jsem se riskovat, protože jsem se bála. Strach je ale ten největší nepřítel, proti kterému bychom měli bojovat a nenechat se zastrašit do kouta. Naopak. Tzv. zdravý strach je někdy ku prospěchu, protože vás nakopne a motivuje do akce.

Pojďme se podívat na jeden příklad. Člověk, který je nadaný na různé směry a jeho potenciál je opravdu velký. Ovšem se bojí. Bojí se udělat první krok, protože je mu vlastně relativně dobře a tam, kde je teď. Má své pohodlí, nestrádá, ale vnitřně ho to táhne úplně někam jinam. Tam, kde chce vnitřně být a kde vidí uplatnění svého talentu a potenciálu. Jeho pohodlnost a lenost ho nepodporuje v cestě vpřed, ale naopak ho drží dosti zpátky, přitom úplně zbytečně. Následně je vidět, jak je člověk nespokojený a sálá to z něj na míle daleko. Někdo takové myšlení nemá, to máme všichni nějak nastavené. Ale ten, kdo cítí to, co tu píšu, by s tím měl něco dělat. I malý krok je krok.

Vždycky budeme mít překážky a málokdy to jde hned, a hlavně bez problémů. Hodně lidí se odhodlá, ale jakmile nevidí výsledky nebo posuny za týden či dva, jde od toho a vrátí se do starých kolejí, které jsou opět plné lenosti, pohodlí, jistoty, a hlavně zůstává ve stejné zastávce klidně několik let, možná i celý život. Je dané, že zezačátku je všechno vždycky náročnější a pomalejší. Ovšem jakmile se dostanete přes tuto pomyslnou čáru „neúspěchu a stagnování“, přijde ten bod, na který jste čekali takovou dobu. Jestliže jste se vydali správnou cestou a cítíte, že vás to naplňuje a dělá šťastnými, měli byste vytrvat a jít kupředu vesele dál. Nedejte se odradit od negativních vlastností, okolí či konkurence. Váš talent či know-how vám nikdy nikdo nevezme a sami dobře víte, že nikdo není stejný. Můžeme si být podobní, ale každý z nás má něco originálního, co ti druzí nemají. A přesně na tohle se zaměřujte.

Najděte si svou cestu a postupně, i když pomalu, si ji prošlapujte. Neodkládejte věci či sny jen proto, že se vám to zdá nereálné a nepravděpodobné. Neutíkejte před realitou a postavte se jí čelem. Udělejte první krok, díky kterému se vám naskytnou jiné možnosti a pohledy na svět. Tak se nebojte a do toho!

Mějte se krásně.

Vaše B.