Kolikrát jsme si řekli: „Všechno je vlastně v pohodě, tak proč se necítím šťastně?“ A právě tady začíná ta tichá sabotáž. Štěstí není jen soubor okolností, ale hlavně vnitřní stav. Přesto ho neumíme dlouhodobě udržet. Dokonce i v dobrých časech máme tendenci soustředit se na to, co chybí, co se může pokazit, co jsme neudělali dostatečně dobře. Nejspíš za tím není charakterová slabost ani lenost, ale evoluční nastavení našeho mozku, který je víc „hlídač přežití“ než „architekt pohody“.

Mozek miluje jistotu, ne štěstí
Lidský mozek je výsledkem tisíciletého vývoje, jehož hlavním cílem bylo přežít, ne být šťastný. Je naprogramovaný tak, aby detekoval hrozby, reagoval na stres a udržoval tělo i mysl ve střehu. Jinými slovy, je to skvělý detektor nebezpečí, ale mizerný kouč pozitivního prožívání. Proto i když objektivně žijeme v bezpečí a pohodlí, mozek se chová, jako bychom byli v pralese. Neustále vyhodnocuje „co by se mohlo pokazit“ a nutí nás být obezřetní. Často ale zcela zbytečně.

Negativní zkreslení
Výzkumy ukazují, že negativní informace si mozek pamatuje lépe a reaguje na ně silněji než na ty pozitivní. Jedna kritická poznámka od kolegy nás ovlivní víc než pět pochval. Jedna nepříjemná událost zkazí celý den, i když jinak probíhal dobře. Negativita je pro mozek „urgentní“, pozitivita je „fajn, ale ne naléhavá“. Tohle zkreslení je původně adaptivní, ale v moderním světě nás paradoxně vyčerpává a zamezuje hlubšímu prožívání radosti.

Jak mozek přelstít
Musíme na něj vědomě, trpělivě a laskavě. 

Zpomalení a vědomá pozornost
Mozek jede často na autopilota. A právě v tomto režimu se často zacyklíme v negativních myšlenkách. Meditace, vědomé dýchání, mindfulness nebo i jen vědomé vnímání běžného dne pomáhá aktivovat části mozku spojené s klidem, přítomností a vděčností. Zkuste se několikrát denně zastavit a položit si otázku: „Co teď cítím? A proč?“ Tím získáte zpět kontrolu nad tím, kam směřuje vaše pozornost.

Vděčnost
Mozek neumí být vděčný a zároveň negativní. Denní praxe vděčnosti, i v podobě jednoduchého sepsání 3 věcí, za které jsme dnes vděční, dlouhodobě mění mozkové okruhy, posiluje pozitivní vnímání a zvyšuje odolnost. Zní to banálně, ale funguje to. A klíčem je pravidelnost, ne délka nebo „důležitost“ věcí. Můžeš být vděčný za horkou sprchu, příjemnou zprávu nebo volnou lavičku ve stínu.

Nepodmíněné malé radosti
Není nutné čekat na "velké štěstí". Mozek se dá trénovat i skrze každodenní mikro-potěšení jako je třeba tanec na oblíbenou písničku, obejmutí, vůně kávy, západ slunce. Když je vnímáš vědomě, začnou se ti v mozku tvořit pozitivní asociace a stavy.

Mozek není zlý nepřítel, ale potřebuje správné vedení. Dělá jen to, co dělal tisíce let. Hledá hrozby, snaží se tě ochránit. Jenže dnes často nečelíme divoké zvěři, ale přetížení, tlaku, vnitřní kritice a srovnávání. Štěstí není cíl, ale způsob přístupu k sobě i světu. Když pochopíš, jak tvůj mozek funguje, přestaneš se mu slepě podřizovat a začneš ho vědomě směrovat. Ne k perfektnímu životu, ale k tomu, který se cítí opravdový a živý.

Mějte se krásně. 

Vaše B.