Jaro 2020 si budeme pamatovat celý život, dokonce se zapíše do dějin naší historie. Generace s sebou nese vždy nějaký příběh, my budeme nést Covid-19. Naše prababičky, jejich babičky budou zase tahat tíhu válek a dalších nemocí. Neříká se nadarmo, že se historie opakuje. Mor, španělská chřipka, prasečí, ptačí, tolik toho bylo. Nedají se tyto nemoci samozřejmě srovnávat, ale chci vám ukázat, že nejsme první a troufám si říct, že ani poslední, kdo zažije vlnu, která svět zatíží. Ale musíme se na všechno koukat alespoň dvěma pohledy. Jsme lidé, tvorové, kteří vždycky, i když s újmou, zvládli tolik věcí a situací, že nás nesmí položit ani toto.

Každý z nás si nyní prožívá ten stejný scénář života. Opatření, roušky, zavírání, krachování, půjčky, dluhy, zdraví,…Je toho tolik, že bych mohla jen psát co všechno teď musíme řešit. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna v mém mládí budeme řešit něco takového, jako zrovna covid-19, vir, který přišel a záhadně promořuje celý svět, pomalu každého člověka. Podnikatelé a vlastně všichni řešíme stejné věci, ovšem u některých je to o něco horší…sen některých byla restaurace plná lidí, dneska mají prázdné stoly, nebo u stolu po 2 nebo po 4? Kdo vlastně ví, když je naše vláda rozhodná a semknutá jako lvi na sahaře. I bobři při stavění hráze by to zvládli snad i lépe.

Nemám potřebu si stěžovat a ani někoho hanit. Obdivuji na jednu stranu to, že tlak, 10 milionů lidí, nonstop pracovní doba, snaha prosadit svůj názor a nápady, to a mnohem víc, je tak náročné, že opravdu smekám. Nebylo by ale špatné se vcítit i do nás smrtelníků, aby i vláda viděla, jak náročné a matoucí je to pro řádového člověka. Nevíme hodiny, dny, co vlastně můžeme a za co nás čeká ráno pokuta, jestliže si nepřečteme před spaním zprávy. Vcítit bychom se měli do různých společenských skupin. Co mají dělat například matky s dětmi, kterým zavřou školy, nemají babičky a musí stejně do práce? Co pak? Ten, kdo má hypotéku, si nemůže dovolit zůstat doma s dětmi, banka se ptát nebude, váš problém, jste platič. Kdo vysvětlí zvířatům, že nebudou moci jít na procházku, nebo nebude na krmení? Proč za dluh budou platit naše další generace? Tyto otázky by nám někdo mohl také zodpovědět. Platy politiků respektuji, mají je zaslouženě, ovšem mohou pomoci některým skupinám, klidně i kousek ze svého platu někomu přispět, další měsíc ho zase dostanou, jiní nemusí.

Tradicí bylo, že i když vláda řídila stát, prezident byl ten hlavní a nejsilnější pilíř, který nejen byl z řad vládnoucích pozic, ale byl také jedním z nás. Kam se tedy ztratila ta lidskost? Kdo mě zná, tak ví, že jsem ke všem spravedlivá a uvědomělá, ale někdy je to moc už i na mě. Copak si prezident jakéhokoliv státu může dovolit stále někoho ponižovat a shazovat namísto aby uklidňoval, povzbuzoval a snažil se svůj lid, který ho dostal na tuto pozici, nějak zvládnout? Každý svého štěstí strůjcem, ovšem není k zahození se nejdříve podívat na vlastní práh.

Jakmile někdo vejde do politiky, není to jednoduché. Já to uznávám a cením si těch, kterým opravdu na lidech a státu záleží, komunikuje s lidmi a snaží se najít symbiózu a rovnováhu mezi vládou a námi, “obyčejnými lidmi“. Vážím si všech, kteří podávají informace, zpřehledňuje situace, snaží se!!! Ať je to sebemenší snaha, i to já osobně cením. Moje empatie mi říká, že bychom neměli zbytečně napadat ostatní. Kritizovat umí každý, ale zkuste se na to koukat i vy z více pohledů. Dokázali byste si sami sebe představit, že je na vás rozhodovat tolik věcí, aby se nezahltily nemocnice, aby ekonomika šlapala alespoň tam, kde musí a jde to? Musíme si všichni uvědomit, že to nikdy není o jednom člověku, ale o komplexu. Někdo zatlačí a vám nic zbývat nebude, než vyhlásit nouzový stav. Nemusí to být ani člověk, stačí korona. Ať jsme jakákoliv povaha, věřím, že někde v nitru jsme alespoň nějakým způsobem hodní všichni. Možná jsem optimista a naivka, ale raději budu taková než nesnášet celý svět, být zlý a arogantní…Tohle můj šálek není a nebude.

_{Fotografie od Adam Niescioruk z Unsplash}

Stejně ale jako my prosíme o přehlednější a lepší sehranost vlády, i my všichni bychom se měli nad sebou zamyslet. Všichni z nás jsou, ať chceme nebo ne, z této situace a uzavírek všeho možného lehce nervózní. Ani možná ne tak z roušek, spíše o tom, že nevíme, co bude, co nás čeká další dny, týdny. Rozumím, že to asi nemůžou vědět ani oni. Nevrlost, náladovost, přehnaná citlivost. To vše si ale uvědomte, že přenášíte na své okolí. Měli byste si uvědomit, že nejste jediný, jsme v tom všichni, ovšem tímto přístupem nikomu a ničemu nepomůžete. Rodina je asi to jediné, co teď budeme moci vidět, trávit s nimi čas, tak proč zbytečně šířit negativitu i mezi svými koňmi?

Uklidněte se, zachovejte chladnější hlavu a zamyslete se, jestli je to opravdu už tak hrozné, že nezvládnete ovládat svoje emoce. Dle mého názoru to ještě taková tragédie není, abychom se nemohli všichni uklidnit. Na jaře mi přišlo, že paradoxně jsme to zvládali mnohem lépe, ale proč? Že to bylo nové? Neznámé? Proto jsme se chovali zodpovědně a víc si užívali teplo rodinného krbu? Vždyť jsme věděli, že bude další vlna, tak proč to některé překvapuje a bojkotují roušky? Tohle je další věc, kterou zcela nechápu. V březnu jsme nosili a šili, měli ze sebe v podstatě radost a teď? Protesty? K čemu? Dle mého názoru si nemyslím, že by tu vznikaly milostné vztahy s rouškou a dezinfekcí, každému to není příjemné, ale respektujeme to, protože nejsme sobci a chceme, abychom se dostali z těch neustálých opatření, které všem vadí, všem!

Existuje mnoho teorií ohledně covidu-19, ale do těch se pouštět nechci a ani nebudu. Nějakým způsobem se nám do života tento vir přimíchal, a na nás teď je se s ním poprat. Berte to jako určitý druh zkoušky, kterou nám život nasadil. Zvládnou to všichni, ale musíte tomu věřit, že to zvládneme. Zvládli jste jistě náročnější zkoušky, tak proč se najednou nechat pohltit strachem, médii a hysterií okolo? Každý člověk by se měl v této chvíli zamyslet sám nad sebou, uklidnit a projít si, zda-li dělá všechno pro to, aby se opatření umírnilo a my mohli zase v klidu a pohodě žít. Nemá smysl prožívat život jen kvůli viru, který tu ve finále už může zůstat, stejně jako chřipka. Jenže například o úmrtnosti na chřipku, střevní nemoci či rakoviny se zapomnělo, což bych doporučovala také nastudovat, abyste nebyli ve stresu, že tohle umí jen covid.

Jestliže jste si sami prošly body, které jsou nyní na každém z nás a dodržujete je, děláte maximum, abyste ve zkoušce uspěli anebo alespoň pomohli státu svou cestou. Rouška, hygiena, odstup. Víc bychom reálně nepotřebovali, kdyby se každý alespoň snažil. Roušky perte, měňte, nenasazujte zpět na obličej, jestliže vám někde upadne na zem (taky jsem tuto situaci bohužel viděla). Doporučuji mít vždycky u sebe alespoň dvě. Dezinfekčních gelů je teď všude tolik, že není problém u sebe nějakou mít. Hlavně přirozeně, tak, jak jsme zvyklí, není potřeba zbytečně panikařit, že jste si gel nechali v jiné tašce, ruce si jednoduše někde umyjete, jak jste to dělávali dřív.

Rozumím každému a snažím se postoj či výstupy lidí pochopit. Chápu, že vám chybí někdo, kdo vás opravdu uklidní a bude tu pro vás. Říká se ale, že nemáme spoléhat na ostatní, v tomto případě na někoho ve vládě, ale snažme se být my těmi, kteří budou uklidňovat okolí, nebo alespoň sami sebe. Je to podstatná část být se sebou v pohodě a tím pádem nebude důvod šířit negativitu, které máme všichni dostatečně, aby se nehodil nějaký ten pozitivní koutek. Jsem vděčná za všechno, co v tuto chvíli mám a budu se snažit pomoci Zemi tak jak to jde, budu pracovat nejen jak jsme všichni zvyklí, ale zapracuji i na svém já, na okruhu svých nejbližších, a hlavně na tom, abychom v této době šířili lásku, pozitivitu, laskavost, pomocnou ruku, klid a pohodu.

 Důležité je koukat na věci s nadhledem a respektem zároveň, ať se jedná o maturitu, zkoušení nebo i covid-19.

Držím nám všem palce a doufám, že si uděláte následující dny příjemnější.  

Vaše B.