Ani se mi tomu nechce pořádně věřit, ale už je tomu rok, co jsem započala svou divokou jízdu na vlnách v podobě blogu. Můj sen se naplnil a tvoří mi mou cestu životem, kterou jsem si vždycky v hloubi duše přála alespoň zkusit. Je těžké dát dohromady větu, natož sepsat pár dalších řádků, které budou dávat smysl a zároveň i člověku třeba něco dají.

Přála jsem si, aby se moje texty zužitkovaly tak, že si z nich člověk něco odnese. Ať by se jednalo pouze o úsměv, zamyšlení se nad daným tématem nebo jen s pocitem radosti a utvrzení se v tom, že se sem bude chtít zase vrátit. Představa, že by se lidé vraceli je pro mě největší odměnou, kterou bych mohla dostat.

Je to nesmírně náročná cesta, ale ani nevíte, jak moc vděčím za to, co se povedlo zrealizovat a podíl na to má každý, kdo tento text nyní čte. Bez zkušeností a zážitků nejsou příběhy a bez čtenářů není dobrý spisovatel. Na všechno jsou potřeba dvě strany a tou mojí druhou stranou je každý z vás. Moc si vážím těch, kteří sem chodí, čtou si mé rady, úvahy, něco ode mě uvaří či upečou, nebo je jim tady zkrátka příjemně a dobře. A přesně to byl můj cíl.

Myslela jsem, že realizovat sny si mohou jen někteří, ale uvědomila jsem si, že kdo věří a chce, dokáže všechno. Je jedno v jaké situaci se nachází. Najít pevnou vůli, chtíč, zakousnout se a jednoduše se do toho opřít vším co máte. Pamatujte si, že každý krok, i sebemenší, je krokem k úspěchu.

Radost mám,
že psát tu smím,
smích a radost rozdávám,
a zdá se mi, že sním.

Děkuji všem, co tu jsou,
mé srdce dojaté jest,
články ať se hojně čtou,
bude to pro mě velká čest.
- Vaše B.

Slova vděku se hledají velmi těžce, ale to jsme opět my lidé. Slova pochval, vděku a uznání neumíme moc dávat najevo, i když si to uvnitř myslíme a víme.
Neřekneme, že máme obdiv ke člověku, protože uvnitř chceme být přesně tam, kde je on a ztrácí se nám to dobro, které střídá zlo. Pojďme ale něco změnit a upravit tyto hodnoty a pocity tak, jak by měly být.

JESTLI JSI NA NĚKOHO PYŠNÝ, DEJ MU TO NAJEVO
Náročná disciplína, že? Neumíme jednoznačně dát někomu najevo svou upřímnou pýchu a obdiv, který si zaslouží. Proč? Dřív tomu bylo zcela normálně, tak proč neobnovit tradice, ve kterých je jednoznačné, že emoce a city se mají dávat najevo.

Abych šla příkladem, jsem vděčná za každého, který se pročetl mými články a stále v tom pokračuje. Kdo doporučuje mé články či recepty mezi své známé, odepisuje mi a sdílí se mnou své pocity na dané situace a názory. Stává se z nás komunita, kterou jsme společně vybudovali a já si ji moc vážím. Pociťuji potřebu vám velmi poděkovat za rok strávený se mnou a doufám, že se povezete na této vlně radosti i dál.

P.S. Čekají nás velké věci, které se pomalu ale jistě blíží, proto doporučuji nastražit uši a zaposlouchat se do vln Baren blogu. Tyto vlny vás zanedlouho odvanou do míst, kde se budete cítit ještě líp.

Moc vám za všechno děkuji a těším se na další společná dobrodružství.

Mějte se krásně.

Vaše B.