Žijeme ve světe lidí, kteří stále hledají chyby. Ať na sobě, nebo na druhých. Nevím, čím je tento stav dán, ale pravděpodobně se tomu děje proto, že v minulosti či dnes stále na něco pohlížíme, jako kdyby jedno bylo lepší než to druhé. Stále se za něčím ženeme, přitom v reálu není pořádně za čím. A když neženeme my, pak závidíme druhým, kteří tak dělají. 

Vlastní zkušenosti jsou to jediné, čemu můžeme až do morku kosti věřit. Sama jsem zažila několik zkušeností a hlavně osob, kteří znali pouze to, aby někoho co nejlépe pomluvili, že támhle jeden má auto a pak tenhle, že má moc velké uši. Osobně se s tímto způsobem vyjadřování těžce smiřuji a nemám ráda rýpaly a pomlouvače, co chtějí uškodit, přitom realita je jiná. Buď závidí, že dotýčný má něco, co druhý ne, nebo zkrátka chce ublížit. A pak ve finále jde jedno s druhým. Nejdřív závist, pak pomsta. Já ani sama nedokážu říct, co je vlastně horší. 

Často máme potřebu soudit, řešit a analyzovat bez toho, aniž bychom člověka znali. Je to zlozvyk, kterým, nám lidem, byl připsán jako menší trest za to, co jsme napáchali. Dle mého bychom se měli z některých věcí učit a snažit se je napravovat, ne to samé předávat mladším generacím. Je těžké se zbavovat zlozvyků či špatných vlastností...Ale kdo jiný než my to udělá a má možnost to změnit? 

Hledání chyb je vlastnost, která je negativní, ale i pozitivní zároveň. Máte hledat chyby u sebe, ovšem už ne u druhých. Maximálně ze z chyb druhých poučit. Ten, kdo hledá jinde má právě nejvíc toho špatného a často se to snaží zahnat zlými řečmi a pomluvami u jiných. Kéž by fungoval systém jinak, kéž by se každý podíval na sebe a místo seznamu zanalyzovaných lidí okolo by měl v té největší tabulce hlavně sebe a své, ne zcela vhodné chování. Proč být na sebe zlí? Proč ubližovat člověku, co má otřískané boty nebo odstáté uši či velký nos? 
Každý jsme takový, jaký jsme a nikdo nemá důvod nás posuzovat a poté odsuzovat. Ne každý se půjde na oslavě plné lidi bavit s každým a dělat show měsíce. Někdo není takový, že mluví s každým. Kdyby jsme byli stejní, k čemu by to bylo? Jsme jedinečný, každý z nás, a to nás dělá vyjímečnými. A proto je důležité respektovat každého z nás, i když to nemusí být zrovna náš šálek kávy. 

Sama taky potřebuji nejdřív čas, než dojde k tomu, kdy si s daným člověkem můžu povídat a poznávat se více. Sice jsem docela extrovert, společenskost mi nechybí, doufám :D, ale potřebuji čas. Někdy naopak jsem i více introvertní a potřebuji toho času ještě více. Stejně jako mraky nás ostatních. Někdo by se tu mohl ohradit, že jde o sympatie a vzájemná společná témata, to bezkonkurenčně. Ale kde jste vzali tu jistotu, že tohle dokážete odhadnout za pár minut? Třeba ten, se kterým se nebavíte a nemáte zájem, může ve finále být váš partner nebo nejlepší kamarád. Ale nedozvíte se to, protože jsme moc zabraní do jeho uší či nosu. A to je ta lidská zaslepenost. 

Píšu na tohle téma proto, že i když si nemám s někým co říct, nebo jsme si zkrátka nesedli, ale neznamená, že se danému člověku budu posmívat či kritizovat a poštvávat ostatní proti němu/ní. Tohle je něco, co by nemělo přesáhnout ničí práh. Hyeny ať jsou v přírodě, ale ne ve společnosti. Možná jsem naivní, ale moc dobře si uvědomuji, že svět nezměním a ani ho měnit nechci. Je ale takový, jaký si ho uděláme. Proto bych byla ráda, kdyby se ti, kteří si to třeba uvědomují, že takoví jsou, alespoň zamysleli nad výsledkem svých činů. Zlá slova a činy totiž potom zlého člověka utvářejí. A to poté hezké bytí s nimi na tom světe není. 

Každý svého osudu a štěstí strůjce, ovšem někdy si jako kolektiv můžeme buď přilepšit, nebo naopak přihoršit. A já, jakožto optimista, bych ráda volila tu první možnost na seznamu. BUĎME NA SEBE HODNÍ A MILÍ! 

Nedávno jsem zaslechla od jednoho moudrého člověka, že nač je mít krásnou knihu zdobenou diamanty a zlatem, když v ní nemůžu listovat a nemá žádný obsah. 

Víte, lidé mohou být krásní zvenku, jejich schránka se bude líbit každému, kdo projde okolo, stejně jako kniha ve výloze. K čemu je pak ale takový produkt, ve kterém nenajdete nic? Nebo člověka, který je dokonalý od hlavy k patě, ale zkažený uvnitř? Schránka nebo obal od knihy po pár letech zchátrá, ale vnitřek zůstane vždy stejný. A je teď na vás, jestli ho chcete mít dobrý či špatný. Stejně jako u knihy, rozhoduje vždy autor. 

Někteří z vás si nyní mohou klepat na čelo, ale je potřeba si uvědomit, kdo si to uvědomit chce, že na světě je člověk opravdu krátkou dobu, aby dělal zle sobě i ostatním, nemám pravdu? Nehodlám vás nutit, spíš pokládám otázky, na které si někdy můžete udělat chvíli a zamyslet se. Jestli opravdu to, jak se chovám a mluvím je to, co chci za sebou na tomto světě zanechat. Protože výsměch a zlé řeči či pohledy umí každý. Schopnost porozumět, být pokorný a laskavý umí málokdo. 

,,Lidé, kteří šikanují a nenávidí, kteří jsou necitelní a útoční, nejsou šťastní lidé. Dělají to jen proto, že jsou nešťastní."

Mějte se krásně a zkuste se zamyslet nad svým chováním a působením na tomto světě.

Vaše B.