Náš štědrý den
Fotografie od Barbora Benešová

Náš štědrý den

Bydlení

Kéž by se ze Štědrého dne stal celý týden. Přes rok jsme stále v jednom kole, nic nestíháme, neustále se za něčím ženeme a čas na odpočinek máme téměř nulový. Vidinou byly, a doufám, že i budou, dovolené na jaře či v létě. My, jakožto lidé, jsme v permanentním stresu a shonu, proto si tento čas užíváme. Je sice velká škoda, že to nedokážeme více přes rok, ale o to víc se na období Vánoc těšíme.

Slovy se těžce popisuje ten vnitřní klid a radost, jakou prožívám v tomto čase. Jsem velmi rodinně založený typ, proto moje spokojenost vzniká tam, kde jsou lidé, které mám ráda a jsme všichni pohromadě. Člověk má hned pocit, že může svou radost sdílet, a tak nějak mě přesně tohle uspokojuje.

Můj Štědrý den probíhá většinou velmi podobně každý rok, proto se mi ze všech mých aktivit stala taková menší tradice. Vše začíná v brzkých ranních hodinách, kdy jsem si častokrát dávala i budík, abych se od rána stihla koukat na své oblíbené pohádky. Neexistoval Štědrý den bez toho, aniž bych se nepodívala na pohádky. Vždycky to byla klasika s mojí ségrou, kdy jsme večer před Štědrým dnem vzaly televizní program, zvýrazňovač a zaškrtávaly si pořady, které musíme za den vidět. Většinou to byl docela maraton mezi kanály vzhledem k našim požadavkům, ale i tak nás to bavilo. Dohodly jsme si čas, na kdy si nastavíme budíky (většinou to bylo okolo 7 ráno) a následující ráno se potkaly v chodbě s polštářem a dekou a pochodovaly na sedačku do obýváku. Nadšení odpadlo tak po hodině, kdy jedna z nás, nebo někdy i obě, odpadla a musely jsme naše ranní radovánky trošku dospat. Říkáte si, že to nás jistě drželo do puberty, ale my se koukaly dál.

Následně se začínali postupně probouzet mamka s tátou, kteří si buď sedli k nám, nebo dělali jiné přípravy ohledně večeře. Polévka a příprava kapra se dělají den předem společně se salátem, tudíž na Štědrý den už tolik příprav, kromě smažení kapra, moc není. Snažíme se mamce pomoci, jak to jde, aby netrávila celý den u plotny a užila si vánoční čas s námi.

Výhodou na Štědrý den je, že opravdu nic nemusíte. Je čistě na vás, jak pojmete tento den. Večeře je na tento den vždy dříve než v normální dny, ovšem abychom se ze sedačky plynule nepřesunuli ke stolu, v mezičase jezdíme zapálit svíčku na hřbitovy. Je to určitá tradice, která se také nedá jen tak zrušit. Tímto „gestem“ dáváme najevo, a hlavně vzpomínáme na ty, kteří u našeho stolu už bohužel být nemohou. Často s námi jezdí i babička, se kterou trávíme alespoň trochu času na Štědrý den.

Časově to většinou vychází na 4, kdy je nejvyšší čas začít chystat štědrovečerní prostírání stolu. To je tradičně moje práce. Vždycky si s tím vyhraji tak moc, že moje hodinky ukazují o hodinu později rychleji, než jsem si myslela. Naše večeře začíná okolo půl 6 až 6 hodiny, proto se po prostírání odebíráme a začínáme se každý připravovat na večeři. Slavnostní čas je to pokaždé, proto úpravy probíhají do posledních minut před večeří.
Ovšem aby těch tradic nebylo málo, přichází další. Památeční fotku se ségrou musíme stihnout ještě když v sobě nenosíme večeři. :-D Klasicky se na náš čeká, ale ženy pochopí, musíme mít zkrátka několik fotek z různých úhlů, aby bylo z čeho vybírat.

Štědrovečerní večeře se neliší od ostatních. Klasicky se nalévá rybí polévka, po které přichází hlavní chod v podobě bramborového salátu (který mamka dělá luxusní) a smaženého kapra. Já osobně kapra nejím, ale držím tradici jíst rybu, proto mám lososa. Přebírání kostí zabere většinou hodinu, ovšem někteří to stále protahují více a více. I když jsme všichni dospělí, vánoční dárky pod stromečkem jsou zkrátka jak magnet. Ani mě tolik netáhne, co třeba dostanu já, ale spíš až si budou ostatní rozbalovat dárky ode mě. Radost jak v očích, tak na rtech mě hřeje tak moc, že bych to mohla opakovat právě ten týden v kuse.

Štědrovečerní pohádku na každý rok tradičně prošvihneme z důvodu rozbalování dárků, ale většinou si jí posouváme zpět anebo se na ní podíváme později, ovšem stále se držíme v zajetých kolejích. Po rozbalování se většinou převlékneme do něčeho pohodlnějšího a většina si dává cukroví nebo i do mističky trochu salátu…přeci jen, vyhládne po tom rozbalování, co? :-D

Během večera si užíváme času stráveného spolu, sdělujeme si děkovná slova a pomalu ale jistě se připravujeme na závěrečný čas tohoto dne. Pelíšky. Co by to bylo za Vánoce, kdyby neběžely v televizi. Celý národ snad kouká na tento jedinečný film, kterým nás Česká televize nikdy nezklame a každoročně okolo 10 hodiny ji promítá. Bývaly roky, kdy jsme chodívali na půlnoční mši do kostela, ovšem nevím, jak to letos bude, proto se necháme překvapit, co kdo vymyslí. I kdyby to nevyšlo tento rok, doporučuji vám se alespoň jednou zúčastnit. Nedá se to popsat, tento zážitek musíte zažít sami. Je samozřejmě možné, že to nebude působit na vás stejně, ale ve mně to vytvoří takový klid a radost zároveň, že i přes plná břicha, teplo domova a dárky se lidé přeci jen rozhodnou a sejdou v kostele na mši.


Štědrý den neberte jako maraton, naopak se snažte užívat si každou minutu tohoto dne. Není jiný den v roce s takovou atmosférou a rodinnou pohodou jako na tento den. Jsou různé životní cesty a situace a třeba je nechcete slavit nebo z nějakého důvodu je neslavíte a neprožíváte. Já to respektuji a chápu, ale vždycky se dá na všem najít nějaká skulinka, díky které se na tuto neobyčejnou a jedinečnou atmosféru naladíte.


Mějte se krásně a užívejte Vánoce.

Vaše B.

 

Foto Barbora Benešová
Barbora Benešová
Jsem holka, co razí pravidlo „s úsměvem jde všechno lépe“, tudíž se vždycky snažím najít řešení v každé situaci. Ráda pomůžu, a pomocí psaní doufám, rozkouzlit úsměv na tváři i vám!