Jako každý rok, mám spoustu vzpomínek, které člověk pamatuje nebo když projíždí fotky z toho roku. Vždycky jsem měla zaryté v hlavě, že sudé roky jsou vždycky ty lepší a víc se toho stane. Tak co se týče toho lepšího roku, tak si nejsem zcela jistá, jestli tomu byla pravda, ale za to se toho stalo opravdu hodně.

Začátek roku nebyl zcela veselý, protože jsme začali v lednu rozloučení se s naší milovanou prababičkou, která nás opustila už v prosinci, ještě k tomu na můj svátek, tudíž jsem ten smutek nesla ještě více než další členové rodiny. Prababička byla neskutečná nejen díky svému temperamentu, ale také tím, že jí v těle proudila německá krev. Obdivovala jsem ji za to, že i přes to, že by právě v roce 2020 oslavila 100 let, byla v úžasné kondici, a i přes její, někdy paličatou, povahu a věk byla opravdu obdivuhodná.

První měsíce v roce 2020 byly přeci jen v rámci možností klidné, ovšem nikdo nečekal to, co přijde v březnu. Naposledy jsem se do školy podívala okolo 10.března a od té doby se tu pereme s Covidem-19. Ze dne na den se většina zavřela s pozitivní vidinou toho, že jsme za 14 dní zpět. Tomu už se nestalo a trvá to do dnešních dní. Když se nad tím zamyslím, je to tak dlouhá doba a tolik se toho změnilo. Už asi budu věřit tomu, že jsou rozdíly mezi světem před Covidem a po něm. Distanční výuku jsme si možná jako menší děti přály, nechodit do školy a učit se v pyžamech. Dnes jsou dvě skupiny. Ti, kteří se nemohou dočkat, až se vrátí do normálního chodu života a druzí, kteří si na to tak zvykli, že už jim to nepřijde ani divné, a naopak jim to začalo vyhovovat. Žádné sociální vazby nějak extra nepotřebují, ušetří jim to čas, a navíc jim to přijde normální…Normální…zvláštní slovo použít v těchto dnech, že? Co je tedy podle vás normální? Kde jsme byli dříve nebo nás Covid dostal tam, kde už jsme měli být vzhledem k rychlé době už dávno? Vše online a sociální kontakt minimální? Kde je tedy nyní ta normálnost?

Během jara 2020 jsme se všichni museli přizpůsobit zcela novému stylu života a naučit se v něm fungovat, protože se nikdo neptal, a navíc nebylo na výběr. Roušky, distanční výuka, testování, vykoupené základní a trvanlivé potraviny. Zkrátka celkově jiný režim světa.
Co bylo fajn, tak že člověk mohl opravdu sednout ráno k počítači a učit se z domova. Mělo to výhody, že jste ušetřili čas na ježdění sem a tam, mohli jste si cokoliv kdykoliv udělat. Mně osobně vyhovoval fakt, že jsem nemusela vstávat o 2 hodiny dřív jen proto, abych stihla spoj do školy a využít čas jinak. Zároveň jsem byla ráda, že jsem se mohla věnovat realizace blogu, který v tu dobu byl ještě v peřinkách, ale pomalu se klubal ven.
Nevýhodou bylo, že jste nemohli vůbec nic. Postupně se zavíralo, opatření byla větší a větší a dnes to bereme jako klasickou věc, že chodíme všude v roušce, máme neustále dezinfekce navěšené kde to jde, a dokonce jsme si zvykli i na respirátory a bez negativního testu nemůžete ani do práce. Zvláštní, jak jsme si za rok dokázali zvyknout téměř na všechno.

I když bude těžké se vyvarovat psaní o Covidu, protože rok 2020 byl velmi náročný ve spojitosti s tímto virem, budu se snažit přinést i jiné zážitky a doufám, že i více pozitivní (rozumíme si).

CHLEBA, NAROZENINY, AUTO
Z čeho jsem měla opravdu radost, tak bylo upečení mého prvního vlastního chleba. Nikdy by mě nenapadlo, jak jinak chutná doma upečený chléb. Zvláštní bylo, že se mi z klasického chlebu vždycky objevil ekzém, který neskutečně svědil, proto jsem byla vždy opatrná. Zkusila jsem ale domácí chleba a žádný ekzém na povrch nevystoupil.

Své kulatiny, na které jsem se těšila, že je oslavím se svými blízkými trochu jinak, než jen v obýváku ve finále byly v obýváku. :-D  I přes to, že oslava byla omezena na základní členy rodiny, narozeniny to byly moc hezké. Nejde ani tolik o počet, ale spíše o to, jak kvalitně ten čas využijete. Proto vždycky jděte spíše po kvalitě než po kvantitě.

Další vtipnou historkou byla moje jedna cesta s autem. Dostaly jsme se ségrou napůl jedno starší auto, které mělo sloužit jako naše rozjezdové. Bylo to dobré auto, jen jednoho dne jsme jeli s tátou a při zpáteční cestě se z kapoty začal valit kouř a začalo vše hrozně smrdět. Okamžitě jsme zastavili kde to šlo a po chvíli držení se od auta dál jsme se šli podívat pod kapotu. Chladící kapalina záhadně zmizela a cokoliv jste nalili do nádoby na chladící kapalinu, okamžitě to proteklo. Moje první jízda na odtahové tyči byl zážitek, který asi už zažít nechci, protože příjemné to opravdu nebylo. Po několika opravách a následných dalších i jiných problémů jsme se rozhodli auto poslat do světa, protože už jsme necítili takovou bezpečnost, jakou jsme chtěli.

BAREN BLOG
Realizace blogu byla hodně dlouhá a náročná cesta, za kterou jsem ale nesmírně šťastná a vděčná za to, co se povedlo vytvořit. Byla to jedna z nejhezčích věcí, co se v roce 2020 udála. Každý detail je důkladně promyšlený a vytvořený tak, abyste se rádi vraceli a vydali se společně se mnou na cestu. Tak doufám, že i vy to cítíte stejně jako já a budete sledovat toto dobrodružství i nadále.

I přes to, že to byl rok více v izolaci než ve společnosti, zážitků bylo hodně. Kdybych měla vypíchnout všechny, četli byste pomalu půlku knihy, proto je fajn se podívat na rok 2020 více komplexně. Tento rok nám vzal, ale i dal. Vzal nám volnost cestování všude po světě bez jakýchkoliv problémů a opatření, potkávání se na společných akcích nebo se jen tak v teplých večerech projít venku i po 9.hodině. Dal nám ale možnost přemýšlet, vážit si dříve automatických věcí a možností. Také nám dal možnost se zastavit v této uspěchané době, více dbát sám na sebe a trávit čas s těmi, na které někdy nebyl čas.

Dle mého názoru je potřeba si na každé zkušenosti a životní situaci najít svá pozitiva i negativa. Poučit se z toho, co nám tato doba dala a vzala společně s rokem 2020. Berme svět a zkušenosti s pokorou a poučením, ale i se snažme vidět světlo na konci tunelu, protože ono vždycky je, jen ho musíte chtít upřímně vidět.

Mějte se krásně.

Vaše B.