Litujeme vždy pozdě
Fotografie od Susan Yin z Unsplash

Litujeme vždy pozdě

Úvahy

Ona plakala, on se smál. Ona prosila, on odmítal. Ona trpěla, on se bavil. Ona milovala, on neřešil. Ona zapomněla, on si uvědomil. Ona odešla, on pochopil. 

My lidé občas máme pocit, že si můžeme dělat co chceme. Říkat co chceme, psát co chceme. Ovšem někdy z nás vypadne něco, co nám dojde až poté, a následně přijde lítost. Stává se to často, kdy řekneme to, co nechceme, v afektu, nebo ve vypjatých situacích, kdy nemáme emoce zcela pod kontrolou a hlava je tu krátká. 

Litujeme, stále litujeme, ale je to nutné? Přijde mi, že tohle je další zlozvyk, který jsme se naučili používat. Z nepochopitelného důvodu máme tendenci se z mnoha věcí vymlouvat, omlouvat, snažit se zahladit stopy, které se sice mohou zahladit ve vzduchu, ale v srdíčku nějaké ty jizvy zůstanou. Často slýcháváme věty typu - ,,že já jsem si to nekoupila, nemyslela jsem to tak, mrzí mě to, proč jsem nešla do práce, neměla jsem být tak zlá, měla jsem si ty boty vzít,..." Je toho tolik, čeho v životě litujeme, že se to ani na prstech spočítat nedá. Litujeme každý. Ať se jedná o boty, nebo slova. I když ne zas tak úplně. Boty si koupíte nové, přítele/kamaráda najdete sice možná taky, ale slova bolí mnohem víc. 

Když se zamyslíte, čeho v poslední době litujete? Je něco, co byste udělali třeba jinak, když se zpětně na danou situaci díváte? 

Nezapomínejte ale, že slova ,,mrzí mě to" a ,,lituji toho" mají stejnou váhu jako ,,miluji tě". Nic, co byste měli brát na lehkou váhu. 

Život máme relativně krátký na to, abychom stále litovali, tudíž velké kroky by měly být promyšlené. Ano, někteří si velebí ve stylu spontánním, i já sama mám tento styl v určitých chvílích ráda. Ovšem nerada bych si například pořídila děti ve 20, a pak celý život přemýšlela, jestli to nebylo moc brzy. V tomto případě už začínáte přemýšlet a možná i trošku litovat(?), že jste si "užili" málo svobodného života, kde jste se starali jen sami o sebe. A tak to být nemá. To samé u svateb. Je to nejkrásnější den života, pro některé z nás určitě, tak proč bychom měli litovat nad tím, že jsme si vybrali špatně? Proto, dle mého názoru, si máme tyto situace více promýšlet, ať nemusíme litovat.

"Něco ošklivého řečeno, následně špatně se vracejícího." 

I já mám problémy s tím, že v afektu se řekne spousta věcí, co by se, doufejme, normálně neřeklo. Někdy to "ulítne", ale stejně jako u srandy se říká, že vždycky je na těchto věcí nějaká pravda, protože se člověk v danou chvíli nekontroluje a řekne to, co by normálně neřekl. Jsou tedy tyto situace, ať se jedná o legraci, či afekt, něco, co nám mají říct nebo naznačit víc? Nebo je zkrátka máme přejít a neřešit? 
Slova a činy mohou hřát u srdce, stejně tak i bodnout jak nůž. Je těžké vyhodnocovat a analyzovat situace, kdy a co můžete říct. Hlava je stále v zápřahu, ale i tak si myslím, že pokud má člověk zdravé a pozitivní myšlení, nemá důvod ubližovat slovy druhým. 

Už je to delší dobu, co jsem měla možnost vidět vystoupení Jaroslava Duška - Čtyři dohody. Byl to skutečně jeden z nejlíp strávených večerů, co jsem zažila a ten, kdo to viděl, mi dá za pravdu, že každá minuta tohoto představení je nezapomenutelná. Ale proč to tu připomínám. Byla tam jedna pasáž, která vyprávěla o tom, že když si člověk potřebuje ulevit, najde si oběť. A vždycky tzv. plivne na toho, kdo je buď nejblíž, nebo se nedokáže bránit. Můžeme to také znát pod názvem hromosvod. A to je podle mě to, co je špatně. Špatná nálada lze řešit tolika způsoby, ne zrovna tím, že si půjdete ulevit, nebo vám něco na někoho ulítne. Proč? Proč má vaše problémy nebo nálady odnášet někdo jiný? Jiní tu jsou pro rady, zážitky, radosti, i problémy, ale nikdy bychom si neměli vybíjet zlost na někom. 

Ráda bych vám na závěr řekla, že nemusíte litovat. Jestliže něco chcete, udělejte to. Máte-li vyhlídnutý pár bot, kupte si ho. Skládáte-li rádi puzzle nebo lego, tak nečekejte, než vám to někdo koupí. 
Pokud chcete něco, co víte, že když mít nebudete, tak budete litovat, neváhejte. Jestli máte něco na srdci a chcete někomu něco říct, řekněte mu to, ale bez afektu a bez následných výčitek a slz. Mluvme spolu! Jsme dost inteligentní bytosti na to, abychom si dokázali vyhodnotit situaci a říct si co a jak. Jak jsem psala v předchozím článku, hlava bez emocí nejde, stejně jako emoce bez hlavy. 

Nejednejte tak, co by vás mohlo mrzet. Jednejte tak, jak nejlépe umíte a snažte se svá slova používat jako nástroj, ne jako zbraň. 

Mějte se krásně. 

Vaše B. 

Světlo potřebuješ, jen když pomalu dohořívá.
Slunce ti schází, když začne sněžit.
Zjistíš, že ji miluješ, až když ji necháš jít. 
Uvědomíš si, že jsi byl vysoko až když jsi na dně. 
Nesnášíš cestu v tu chvíli, co ti chybí domov. 
-Passenger, Let her go 

Foto Barbora Benešová
Barbora Benešová
Jsem holka, co razí pravidlo „s úsměvem jde všechno lépe“, tudíž se vždycky snažím najít řešení v každé situaci. Ráda pomůžu, a pomocí psaní doufám, rozkouzlit úsměv na tváři i vám!