Dnešní dny nám nabízí různé alternativy výchovy dítěte, které si musí každý rodič najít, jaká cesta je ta nejlepší hlavně pro dítě. Můžete používat látkové plíny nebo další různé typy, potraviny vybírané vámi je také na vás. Ovšem dle mého názoru by měl být určitý základ pro všechny stejný. Někdo mi tu může nyní reagovat ve stylu, že až budu mít děti, poznám sama. Ano, já tomu věřím, že tohle jsou určité teorie z mého pohledu, ale postoj k výchově a životu mých budoucích dětí už pro své mám také. Člověk, dle mého názoru, nemusí mít děti, aby věděl, jak ho chce a bude vychovávat. Právě když je budoucí rodič připravený a má vše srovnané v hlavě, pro dítě je to jedna z věcí, která je velmi důležitá. Můj názor je jako jeden z mnoha, proto bych ráda zachovala svobodu názorů a podělila se s vámi o to, co si myslím na toto téma sama za sebe.

Ze všeho nejdřív je potřeba si uvědomit, že dítě není majetek, stejně jako vy. Je to svobodný tvor, který se rozhodl vstoupit do vaší rodiny a váš úkol začíná u narození. Máte mu předat lásku, naučit ho základním, ale i pokročilým schopnostem. Mluvení, čtení, slušnost,...To jsou ty věci, kterým ho můžete naučit. Ale stále máte mít na paměti, že to není majetek, je to živý tvor, který se musí naučit růst i sám za sebe. Ve škole, v práci a při dalších podstatných věcech v životě už za ním nebudete stát. Vaší úlohou je mu předat to, co znáte, snažit se vychovat nejlepší dítě, co dokážete. Ale jakmile uvidíte, že se vaše dítě začíná starat samo o sebe dostatečně, uberte na plynu. Dejte mu čas a prostor, aby se začínal hledat ve světě sám, musí se to naučit, stejně jako vy.

Mnoho rodičů se snaží do dětí dostat jejich sny, jejich chyby, které oni napáchali a nechtějí, aby se to opakovalo u jejich potomků. V některých situacích a životních etap se můžete snažit dítě poučit, ale říká se, že se vždycky musí každý spálit sám. I když jako rodiče vám to musí rvát vlasy, někdy je potřeba nechat dítě, aby si tím prošlo samo. Já z vlastních zkušeností jako dcera a tvrdohlavý beran vím, že jsem často měla potřebu všechno zkusit sama a pak se to buď povedlo, nebo naopak. I když do mě rodiče hučeli a snažili se mi vysvětlit některé situace, musela jsem sama a pak jim dát třeba za pravdu. Což si ale myslím, že je vždycky tak a následně mají rodiče radost, že to jejich děti uznaly.

Co je podle mého ale horší, tak to, že si mnoho rodičů vkládá sny a plní skrze děti. Zatím jsem se nesetkala s mnoha případy, že by to dítě bylo reálně spokojené. Může být, ale často je to proto, že si to dítě ani neuvědomuje, že se něco takového děje právě proto, že to do něj rodiče "solí" už od mala. Neříkám, že by děti neměly mít žádný koníček, ale ne takový, který jste v dětství chtěli vy. Naučte se dávat dětem prostor k tomu, aby si samy našly to, co opravdu chtějí, i když, dejme ruku na srdce, děti by chtěly všechno. Soustřeďte se tedy poté na to, kam ho to táhne, co ho baví a co ne, a následně najděte kroužek, který vám poskytne danou službu. Zároveň není zcela v pořádku, aby mělo dítě každý den v týdnu sport či kroužek. Nesmíte zapomínat, že děti stále potřebují pozornost rodičů, a hlavně prostor na hraní, ne lítat od plavání k fotbalu, vzít to přes tancování, a v pátek odpoledne na keramiku. Užívejte si, kdy máte dítě malé a snažte se v této době s ním trávit čas co to jde, když vám to okolnosti dovolí. Pak dospívá a vy si musíte uvědomit, že tam už začíná jeho cesta, kdy si musíte uvědomit, že to, co jste třeba prošvihli v dětství v jeho osmnácti letech těžko doženete. A pouto rodičů a dítěte je velmi podstatný pilíř života.

JESTLIŽE MÁS SEN, NEČEKEJ NA SVOJE DĚTI, KTERÉ TI HO SPLNÍ.

Ne všichni se samozřejmě shodneme na jedné výchově dětí, to ani nejde. Nicméně jak jsem psala o pár řádků výš, sepsala jsem pár bodů, které si myslím, že by každý rodič měl mít a považovat za svůj úkol v roli mámy a táty.

1. SMYSL PRO HUMOR
Není nic lepšího, než se od srdce zasmát. Sama tuhle část mám nejraději, kdy si rodiče umí udělat srandu a nejsou to typičtí rodiče, kteří se nezasmějí ani tomu, že jim došly na výletě plíny. Záleží vždy na úhlu pohledu. Buď začnu šílet a přenesu negativitu i na dítě, nebo se zasměješ a začneš řešit situaci s chladnou hlavou. Sámoška nebo další kočárek s rodiči je vždycky všude.

2. TRPĚLIVOST
Tato vlastnost není nic lehkého. Mít trpělivost je někdy náročná i pro samotného člověka, natož se o to víc přizpůsobit a snažit se v období, kdy vám do života přijde dítě. V tuto chvíli si řeknete, jestliže jste byl trpělivý už dřív, navyšte dávku. Musíte mít nervy ze železa a vzpomenout si na vás jako na dítě, nebyli jsme jiní. Jakmile ale vaše dítě uvidí trpělivostu u vás jako u rodičů, naučí se to časem od vás. Vy jste pro ně modli, hrdinové a nejlepší pilíře, co má. Proto je naučte trpělivosti tím, že buďte takovým odrazem.

3. STRIKTNOST
Nerada používám toto slovo, ale i tento bod je někdy potřeba. Spíše bych to nazývala disciplína. Není to v podání ve smyslu, že když přijde pozdě z párty domu, tak ho seřvete a dáte mu domácí vězení. Nebo se bude časem bát vám ukázat i špatnou známku. Tady si dávejte pozor, kam až s tímto bodem dojdete. Může se stát, že pomalu budete ztrácet nejen dítě, ale i jeho důvěru k vám, kterou jste se celý život snažili budovat. Striktnost neznamená být zlý, ale ukázat dítěti, že v některých situacích musí být člověk více zodpovědnější.

4. POCHOPENÍ ČI RESPEKT?
Často na to zapomínáme i mezi námi dospělými. Pochopit člověka, proč a jak se v určité situaci tak zachoval je něco, co se asi učíme celý život. V tomto případě, pokud se bavíme o dětech, bychom měli rozlišovat pochopení podle věku. Jestliže se batole rozhodne utíkat na silnici, asi nebudeme mít pochopení a nepochválíme ho. Nemůžete pochopit, co to vaše dítě ve 13 letech poslouchá za hudbu? Je to stejné. Děti zase nepochopí, proč zrovna posloucháte Queen. Každý máme něco, ale jde o to pochopit toho druhého, proč a co dělá či říká. Dítě by mělo respektovat a pochopit rodiče. Stejně tak by měl rodič pochopit a respektovat svoje dítě. Jestliže se v 18 rozhodne odjet do ciziny studovat, pochopte to a podpořte ho. Jestli za vámi přijde, že chce chvíli klidu pro sebe, respektujte to. Stejně jako jste to chtěli vy. Dospívání je pro rodiče těžká věc, ale musíte se naučit s tímto krokem žít. Už to není miminko, které vás sledovalo na každém kroku, je to začínající samostatná jednotka, která co hlavně potřebuje, tak je pochopení a respekt. Tato část života není jednoduchá už z pohledu, že zase začínáte postupně bez dětí. Pořád je máte, ale už ne doslova jako ocásek. Berte je jako vaše potomky, ale už ne jako děti. Jestliže se rozhodnou dělat doktora místo architekta nebo kadeřnici místo úředníka, neřešte to, jestliže si nepřijdou pro radu sami. Je to jejich život, ne váš.

5. SPRAVEDLNOST
Tento bod platí spíše když máte více dětí. Nemělo by nikdy fungovat, že jedno dítě bude více zvýhodňované před ostatními. Jde o to, že to další potomci mohou mít zaryté v sobě a tím horší vztah a následně další věci v životě. Může se stát, že se začnou mezi sebou srovnávat - a co on má lepší než já, proč mu nadržují,... Dbejte na to. aby se vám tohle v rodině nestalo. Závisí to na vašem přístupu. Často se to stává buď u prvorozeného nebo u posledního. U prvního vidíte první a nejvíce užité díte, ty další už, to není téměř nic nového. A naopak u posledního si ho hýčkáte, že je poslední a stále ho máte jako ocásek, když ti starší už mají svůj život. Ani jedno není to, co byste měli dělat. Začínáte tím vzbuzovat u dětí žárlivost, méněcennost, vztek, vzdálenost mezi sourozenci, která má být právě silná. Sourozenci jsou proto, aby na život nebyli sami. Sourozenecké pouto je velmi podstatná věc, proto se snažte jim ho nepřekazit.

6. SCHOPNOST NASLOUCHAT
Ať chceme nebo ne, jakmile si pořídíme dítě, musíme počítat s určitými "oběťmi", které věnujete dětem. Někdo to ani nebude tak brát, protože tuto vlastnost už dávno má, ale pro někoho, kdo se nechává rád poslouchá, to bude trošku oříšek. Nejste to najednou vy, kdo bude všem vyprávět o sobě a nic jiného vás nebude zajímat, jde o dítě. Stále má potřebu vám něco vyprávět, říkat, ptát se, a vy jako rodič byste měl vždy naslouchat. Ne být na mobilu a absolutně dítě ignorovat. Bude si to časem pamatovat a už za vámi nepřijde, že si chce povídat. A vy se poté budete divit za pár let, že proč to s vámi neřeší. Já osobně tohle mám naučené od mala, že když mi kdokoliv něco říká, poslouchám, konverzace je vždy dialog, ne monolog. Tudíž ten, kdo rád mluví jen sám o sobě a neřeší toho druhého, bude to mnohem náročnější, protože další díl pouta mezi dítětem a rodiči je naslouchání.

7. PODPORA
Stejně jako si hledáme partnera, ve kterém uvidíme podporu, měli byste myslet na to, že i vy jednou tu podporu budete muset vkládat do dětí. Je to nejdůležitější bod ze všech. Ani nevíte, jak moc tímto bodem pomůžete dětem. Někdy musíte zatnout zuby, ale často se od vás očekává podpora, kterou byste jako rodič měl mít. Nemusí se vám to líbit, ale dítě od vás očekává, že budete stát za ním a podporovat ho. Chtějí od vás podporu, ne kritiku. Kdo jiný jim může dát takovou podporu, když ne vy? Ať se jedná o koníček, školu, práci, bydlení, cokoliv. Jde o to, že vy jste důležití a jako rodič byste měl vědět, že vaši podporu nikdo nenahradí. Oni, jakožto potomci čekají, že budete sdílet radost i skrze to, že se vám něco nelíbí nebo s tím zcela nesouhlasíte. Ale vzpomeňte si na sebe, copak jste byli jiní?

Myslete na to, že kdyby vaše děti byli stejní jako vy, bylo by to až moc idylické a dlouhodobě nemožné. Vždycky se snažte nacházet správnou komunikaci mezi sebou. Ten, kdo říká, že výchova je jako sázení rajčat, je možná opravdu ten, kdo by ty děti ani mít neměl.
Jestliže chcete, abyste se dorozuměli s vašimi dětmi, je potřeba hledat kompromisy, naslouchat, učit se navzájem, mít na paměti i generační rozdíly a doby, ve kterých jste vyrůstali a žijete nyní. Jakmile si to uvědomíte v sobě, půjde to lépe nejen s dětmi, ale i s ostatními lidmi. Vděční vám děti jsou, i když to ani nemusíte vědět či slyšet. Dělejte tudíž všechno proto, aby vy sami jste si mohli říct, že jste udělali maximum a hlavně, že jste jim předali to nejlepší, co jste se sami naučili. Nezapomínejte, že když vám dítě odporuje, či odchází z domova budovat ten svůj, měli jste to stejně. Je to koloběh života, který se stále opakuje a každý se musí naučit žít bez dětí, s dětmi a poté zase bez nich, stejně jako děti se musí postavit na vlastní nohy a stejně jako vy, od nuly budovat to, co budou předávat svým dětem a ty zase svým. Pamatujte také na to, že jestliže zasadíte vašim dětem například pokoru, vděk, lásku a poctivost, to samé se budou snažit přesadit i těm svým.

Mějte se krásně.

Vaše B.