Učení mučení. Klasická hláška na základní škole. Jak na základce, tak na střední jsem byla vždycky ten klasický nervák, který se děsil, jestli půjde před tabuli, kde bude patlat páté přes deváté a bude rád, že dostane něco jiného, jen ne tu pětku. Pamatuji si na různé typy pohledů mých spolužáků. U některých byla vidět úleva, že tam nejsou oni, u dalších soucitné pohledy a pak tu byla skupina, která se vám snažila všemi veškerými snahami pomoci, když jste byli totálně v kopru.

Jsem typ člověka, který se vždycky snažil se na každou látku alespoň před hodinou podívat, i to podívání se cenilo, no ne? Pamatovala jsem si tak maximálně název, zvlášť když přišlo zkoušení třeba z ekonomie. Ovšem u dalších předmětů mě často zachránil fakt, že jsem při hodinách nejen četla, ale i poslouchala a psala. Zkrátka zapojila všechny smysly.

I když to sem tolik nepatří, moje zkušenosti při zkoušení či psaní testů vždycky stály za to. Ač chcete nebo ne, vždycky se vám některé situace stávají ve chvíli, kdy je to naprosto nevhodné. Já, jakožto trošku velký smíšek, jsem měla problémů tolik, že jsem je potom už ani nepočítala. Pamatuji si snad každý záchvat smíchu, co jsem kdy a kde dostala. Stačilo málo a bylo doslova vymalováno, klasicky před tabulí. Moje záchvaty si pamatuje snad každý, kdo se mnou do nějaké třídy chodil, protože já je opravdu dostávala všude.
Na základce byla hodina matematiky, všude ticho a čtvrtletní práce na stole. Já už dost vynervovaná z testu jsem měla pomoci jedné spolužačce, která mě potají žádala o napsání vzorečku. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem vzala balíček kapesníků, napsala na jeden z nich vzoreček a opět ho vrátila zpět k ostatním. Kamarádka dělala, že si pšikla a ptala se, jestli máme někdo kapesník. Všichni začali hledat v taškách, ovšem já, dokonale připravená, jsem měla balíček na stole a švihla jsem to po ní, aby mě samozřejmě nikdo nepředběhl. Hodina pokračovala dál, kamarádka si vytáhla kapesník, podívala se na vzoreček a aby to bylo věrohodné od začátku až do konce, tak se do něj vysmrkala, ovšem jen naoko, ale to já jsem nevěděla, myslela jsem, že se do něj vysmrkala opravdu. A já nevím proč, ovšem v tu chvíli jsem dostala takový záchvat smíchu, že jsem musela odejít na toaletu, kde jsem se snažila uklidnit. Všechno probíhalo na zpáteční cestě do třídy v pohodě, ovšem jsem otevřela dveře a všechno se mi vrátilo, můj smích začal znovu. Test jsem samozřejmě málem nestihla a ještě k tomu mě čekal rozhovor s učitelkou.

Základem všech úspěšných výsledků je asi píle anebo štěstěna za zády, na tom se asi shodneme všichni. Jeden test nebo dva jsou ještě v pohodě, ale co pak maturita nebo zkouškové? To není stránka nebo dvě, těch je klidně 40, různá témata a různé předměty. Panika ale v tomto směru vám zcela nepomůže. Říká se, že si každý má najít svůj styl, čas a prostředky k tomu, aby mu to vyhovovalo. S tím já zásadně souhlasím. Ovšem když už nevíte, kam a co se vlastně učíte, je to znamení naprostého ztracení se nejen v čase, ale i v učivu.

Pamatuji si na svoje přípravy na maturitu. Je pravdou, že se ji asi právem říká zkouška dospělosti. Ne ale proto, že budete chytřejší než před tím. Spíš se naučíte pracování s časem, velkém množství učiva, rozvrhu, a hlavně hodně velké disciplíny. Někdo maturitu či státnice udělal a ani neví jak, i to se stává. Jsou tu ale tací, kteří se poctivě připravují možná i celou střední. Je dobré si udělat plán. Co a kdy chcete stíhat, jak to budete dělat a co budete dělat.
Sama jsem dlouho hledala a přemýšlela, jak se dobře učit. Aby mi to v té paměti vydrželo co nejdéle. Bohužel nejsem typ člověka, který má dlouhodobou paměť, proto jsem se vždycky učila pár dní před, někdy i chvíli před hodinou, záleželo na daném předmětu a tématu.

Sepsala jsem vám tipy, které dost pomohly mně. Samozřejmě, každý jsme jiný a musíme k tomu přihlížet. Jsou ale situace, kdy si můžeme být naopak podobní až moc. Proto doufám, že některým z vás to pomůže nebo naleznete styl, díky kterému se vám budou vědomosti hrnout do hlavy expresní rychlostí.

1. MÍT PLÁN
Mít plán ve škole, v práci, v životě. To jsou klasické začátky článků a rad. Je to složitá, ovšem dost podstatná část. Jestliže víte, že vás čeká v jeden den více testů, zkoušek či prezentací, udělejte si plán, co a kdy se budete učit. Klidně to berte jako rozvrh, ale budete potom jasně vědět, kolik potřebujete času i co se náročnosti týče.

2. OČI, UŠI, PUSA
Čti, poslouchej a mluv. Ne nadarmo se říká, že se nejlépe věci naučíte tak, že zapojíte všechny smysly, které máte. Pamatuji si sama, že když jsem si věci pouze četla, nikdy to nemělo takový efekt, jako když jsme se třeba učili ve škole navzájem nebo s mojí babičkou, která mi předčítala a já následně přeříkávala to, co mi pověděla. Dost pomáhalo i to, když jsem si výpisky psala podruhé a poté si stoupla před zrcadlo a podívala si, jako kdybych měla prezentaci. Musíte se slyšet, abyste i věděli, jak zníte a naučili se sebou pracovat.

3. VIDEA, KNIHY A FILMY K TÉMETU
Je super si učení něčím okořenit. Víme, že mozek funguje na bázi houby, “cucá“, dokud může, navíc mnohem líp, když změníte styl. Během studií, zvlášť u dějepisu, mi pomáhalo, když jsem sledovala seriál, dokument nebo film, kde jsem viděla mnohem víc spojitostí než v učebnicích. Jestliže vás trápí povinná četba, zkuste najít filmové zpracování. Hodně mi pomáhaly historické romány vzhledem k mému zaměření, proto si zkuste najít i vy nějaké knížky, které by vám mohly pomoci.

4. BUDÍK
Nemá vůbec smysl, abyste se učili 8 hodin v kuse, to není psychicky a ani fyzicky vůbec možné. Váš mozek potřebuje informace zpracovat a následně uložit a na to je potřeba přestávka. Co se osvědčilo mě, tak bylo 30-45 minut bez rozptylování učení, poté 10-15 minut přestávka. Člověk se protáhne, mozek si odpočine a poté vzhůru opět do práce. Stále ale platí, abyste jeli podle plánu, který jste si udělali jako první věc.

5. VYPNOUT PŘI UČENÍ WI-FI
No, v dnešních dnech to asi zcela nejde, ovšem jestli se bavíme o učení se na test či zkoušku, ke které nepotřebujete připojení, doporučuji vypnout, nebo alespoň dát do vzdálenosti, kam od stolu nedosáhnete. Mně pomáhal polštář v posteli, ten byl daleko.

6. UČIT SE U STOLU
Je těžké se soustředit na sedačce nebo v posteli. Je to moc pohodlné a nenaučíte se ve finále vůbec nic. Je potřeba mít dané místo, kde se budete učit a kde máte všechno po ruce. Sama jsem se učila vždycky v pokoji u stolu, někdy jsme se učily se ségrou společně u jídelního stolu, což není špatná obměna či změna prostředí.

7. SVÍČKY, ČAJE, SVAČINA
Abyste se mohli dobře soustředit, super nápad je si udělat i dobrou atmosféru. Jakmile se budete cítit dobře vy, učení vám půjde mnohem lépe. Já, jakožto milovník čajů, jsem po ruce vždycky měla konvici s horkým čajem. K večeru mi pomáhala svíčka a během dne jsem měla ráda ovoce nebo oříšky na lepší soustředění se. Proto si dejte něco dobrého a hned bude líp!

8. NECH SE OD NĚKOHO VYZKOUŠET
Nejlepší zpětnou vazbou, jestli jste si učení opravdu zapamatovali, je zkoušení od někoho dalšího. Já používala ségru, rodiče, spolužáky a babičku. Přeříkáváním si to nejen zopakujete, ale i to nemáte před sebou a nesvádí vás to do sešitu stále koukat, lépe používáte mozek a zapamatujete si toho mnohem víc.

9. ZÁPISKY, KARTIČKY, MYŠLENKOVÉ MAPY
Kreativita a aktivita je to nejlepší, čím si sami můžete pomoci. Kartičky se základní otázkou na jedné straně a odpovědí na druhé bylo jedno z nejlepších zkoušení, které jsem si mohla vytvořit. Je to rychlé, přehledné, a navíc si to můžete hodit do tašky nebo do kapsy a zkoušet se v podstatě kdekoliv. Myšlenkové mapy jsou výhodné v tom, že máte uprostřed téma a okolo klíčová slova, která vám dopomáhají udělat celek.

10. ZVÝRAZŇOVAČ
Všichni známe klasickou fotku, která ukazuje “chybu“, kterou jsme alespoň jednou všichni udělali. Dvojstrana v učebnici, která je celý zvýrazněná a pod ní se píše, že paní učitelka říkala, že máme zvýraznit jen to podstatné. No, každý jsme to alespoň jednou udělali, protože nám přišlo podstatné úplně všechno. Zvýrazňovač vám má pomoci v tom, že si máte zaškrtnout klíčová slova, názvy anebo jména, která vám mají poté pomoci v daném tématu a naskočit kdykoliv, kdy se vám řekne název nebo slovo z tématu. Např. Stařec a moře – Ernest Hemingway, novela, Amerika, další autoři, knihy, rok vydání atd.

BONUS:

Zahraj si na učitele a snaž se látku vysvětlit někomu jinému. Jestli ji od tebe pochopí, můžeš se pochválit a máš super zpětnou vazbu, že ty sám jsi látku pochopil.

Mějte se krásně. 

Vaše B.