Tělo není jen schránka pro mysl, je to citlivý komunikační nástroj. Umění slyšet, co nám chce sdělit, a reagovat na to včas, může zásadně ovlivnit kvalitu našeho života. Už od nepaměti lidé vnímali tělo jako důležitý zdroj poznání. Dnešní uspěchaná doba nás ale často od něj odděluje. V honbě za výkonem, efektivitou a výsledky jsme se naučili přecházet signály únavy, stresu nebo vnitřního napětí. Tableta proti bolesti, další káva, ještě jeden den bez odpočinku... a tělo trpělivě mlčí, dočasně.

Ale tělo má svou moudrost. Nepotřebuje slova, aby komunikovalo. Dává nám signály neustále, jen jim musíme věnovat pozornost. Naučit se číst v jeho řeči není žádná esoterika. Je to návrat k základní lidské schopnosti, cítit a vnímat.

Emoce nejsou jen v hlavě
Emoce nejsou abstraktní pojem. Každý pocit má své tělesné vyjádření. Když jsme nervózní, stáhne se nám žaludek. Při radosti máme „motýly v břiše“, při strachu se nám zrychlí tep. Tělo doslova „mluví“, když prožíváme něco silného. Pokud se ale naučíme tyto projevy ignorovat, ztrácíme kontakt sami se sebou.

Mnohé studie dnes potvrzují, že chronický stres nebo potlačené emoce mohou přispívat k fyzickým onemocněním, od bolesti zad přes zažívací potíže až po poruchy imunity.

Bolest jako vzkaz, ne nepřítel
Bolest bývá často vnímána jako problém, který je třeba co nejrychleji odstranit. Ale bolest je ve skutečnosti zpráva. Je to tělo, které říká: „Něco není v pořádku.“ Může to být přetížení, špatné držení těla, ale i dlouhodobě potlačované emoce. Namísto automatického sáhnutí po léku stojí za to se zastavit a položit si otázku: Co mi tím tělo říká? Co dělám jinak než obvykle? Nepřetlačuji se?

 Intuice a signály, které jsme se odnaučili číst
Kolikrát jste měli „divný pocit v břiše“ z nějakého rozhodnutí? Intuice je rychlá reakce těla na podněty, které si mozek teprve začíná uvědomovat. Není to nic mystického, tělo vyhodnocuje zkušenosti, napětí, mikrosignály. Naslouchání intuici může vést k lepším rozhodnutím, protože tělo často ví dřív než mysl, co je pro nás dobré nebo nebezpečné.

Tělesná moudrost v každodennosti
Nejde jen o velké krize. Tělo k nám mluví i ve všedních dnech:

• když se ráno budíme s tíhou na hrudi

• když se nám nechce jít do práce

• když jíme bez chuti

• když se nám dobře dýchá po procházce v přírodě

To všechno jsou signály, které si zaslouží naši pozornost. Pomáhají nám orientovat se v tom, co nám dělá dobře a co naopak škodí, fyzicky, emočně i duševně. Je ale také potřeba myslet na to, že ne všechno lze tímto způsobem vyhodnocovat. Jsou i dny, kdy se nám do práce opravdu nechce, ale zkuste si i tady říct, proč. Mám tu práci rád? Baví mě to? Proč do té práce nechci jít? Kvůli strachu, lenosti, únavě? 

Jak začít naslouchat
Není třeba začínat velkými změnami. Stačí pár jednoduchých kroků:

• Zastavit se: Každý den si věnovat pár minut ticha, kdy se jen ptáme: Jak se cítím?

• Zaznamenávat pocity: Můžeme si psát deník tělesných pocitů, nálad, vjemů.

• Vnímat dech: Dýchání je jeden z nejpřímějších způsobů, jak se spojit se svým tělem.

• Respektovat své limity: Unavení? Odpočiňte. Plní energie? Udělejte něco aktivního.

Tělo si pamatuje všechno. To, co jsme prožili, i to, co jsme neprožili do konce. Pokud mu věnujeme pozornost, začne nám pomáhat. Stane se z něj partner, ne soupeř. Naslouchání vlastnímu tělu není známkou slabosti nebo zpomalení. Je to cesta k rovnováze, ke zdraví a k hlubšímu vztahu k sobě samým. Protože když se naučíme rozumět tělu, začneme rozumět i svému životu.

Mějte se krásně. 

Vaše B.