Možná to znáte. Kamarádka vám pravidelně volá s tím, že zase neví, co má dělat, a vy místo relaxu po práci řešíte její problémy. Partner je v krizi a čeká, že ho „opravíte“. V práci za kolegy neustále něco dotahujete. A mezi tím vším se ztrácíte vy, vaše energie, vaše potřeby, váš vlastní směr.
Zachraňování druhých často začíná jako empatie nebo snaha pomoci. Časem se ale může proměnit v nezdravý vzorec chování, ve kterém bereme zodpovědnost za něco, co nám vůbec nepřísluší. A co hůř, lidé kolem nás si na to zvyknou. Tento článek není o tom, stát se necitlivým nebo odmítat pomoc. Je o tom, jak přestat nést svět na svých bedrech, postavit se za sebe a žít svůj autentický život bez pocitu viny.

Poznejte, proč to vlastně děláte
Zachraňování často vychází z vnitřní potřeby být potřebován, být „hodný/á“ nebo se cítit cenný skrze užitečnost. Možná jste vyrůstali v rodině, kde jste museli rychle dospět. Možná vám někdo kdysi dal najevo, že vaše hodnota spočívá hlavně v tom, co děláte pro druhé. A tak jste si zvykli.

Zkuste se zeptat sami sebe: Pomáhám, protože chci, nebo protože se bojím, že když nepomůžu, tak nebudu milován/a? 

Rozlišujte pomoc a zachraňování
Pomoc znamená, že jsem tady pro tebe, když mě potřebuješ. Zachraňování znamená, že převezmu zodpovědnost za tvůj život. Rozdíl je v hranicích. Pomoc podporuje druhého, ale nechává mu prostor růst. Zachraňování ho drží v závislosti a vás v roli hrdiny, který je neustále vyčerpaný. 

Naučte se říkat „ne“ bez výčitek
„Ne“ není sobecké. „Ne“ je zdravé. Pokud říkáte „ano“ ze strachu, pocitu povinnosti nebo viny, vlastně tím říkáte „ne“ sobě. Naučit se odmítnout bez potřeby se omlouvat nebo vysvětlovat je klíč k vnitřní svobodě.

Zkuste říct:
„Chápu, že to máš těžké, ale necítím se teď na to to řešit.“
„Moc bych ti chtěl/a pomoct, ale dnes potřebuji energii pro sebe.“

Zastavte vzorec „Já to vyřeším“
Záchranář často přebírá iniciativu. Radí, dává řešení, domlouvá, zařizuje. Ale co když tím bráníte druhému, aby se naučil samostatnosti? Zkuste místo toho reagovat jinak. 
-> Co s tím chceš dělat?, Věřím, že to zvládneš, budu tady, když budeš potřebovat. 

Zaměřte se na svůj vlastní život
Zachránce je často tak ponořený do problémů druhých, že zapomíná na vlastní sny, touhy, cíle. Možná už ani neví, co by chtěl/a dělat, kdyby měl/a prostor. A právě to je výzva: vrátit pozornost zpět k sobě.
Položte si otázky:

• Co bych dělal/a, kdyby mi dnes nikdo nepsal s problémem?
• Co mě opravdu naplňuje?
• Kdy jsem naposledy dělal/a něco čistě pro sebe?

Vyrovnejte se s pocitem viny
Přestat zachraňovat často přináší vlnu viny: „Nejsem dost hodný/á, když nepomůžu.“
Ale skutečná hodnota člověka není v tom, kolik krizí druhým vyřeší. Je v tom, jak umí být pravdivý sám k sobě a zároveň zůstat laskavý. Pomoc není povinnost. Je to dar. A ten má smysl jen tehdy, když je dán ze srdce, ne z vyčerpání.

Chcete zachránit svět? Záchrana začíná u vás. Začněte tím, že zachráníte sami sebe od vzorců, které vám už neslouží. Přestat být zachráncem neznamená být zlý. Znamená to být zodpovědný ke svému životu, energii a času. Když přestanete přebírat zodpovědnost za životy druhých, vytvoříte prostor nejen pro svůj růst, ale i pro jejich. Protože opravdová pomoc není o tom, že někoho držíte nad vodou. Je to o tom, že mu věříte, že plavat zvládne sám.

Mějte se krásně. 

Vaše B.