Jestli je tu mezi čtenáři stejný typ člověka jako jsem já, který má rád určité jistoty a volnost, pochopí. Jsme v této situaci všichni společně, proto hádám, že pocity máme také dost podobné. Je tomu rok, co žijeme z jednoho lockdownu k druhému a stále nevidíme zlepšení, vidinu něčeho, kdy bychom si řekli, že už bude líp. Média a vláda nás informuje o vážnosti situace…Copak to ale všichni nevíme? Jsme vycvičení, (ne)víme jaký typ roušky je doporučený kam a vlastně žijeme ve stylu hodně zpomaleného, ale zároveň rychlého, systému. Nikdy by mě nenapadlo, že moje mladí bude probíhat takto, ale přesto se tomu všichni musíme postavit, ať nám je dvacet nebo padesát.
Když jsem byla studentem, vždycky jsem měla vidinu prázdnin, volna na to, abych si ho řádně užila. Měla jsem radost z jakéhokoliv nového ročního období, protože jsem věděla, že se blíží měsíce, kdy si můžeme dělat cokoliv, a navíc i díky počasí to všechno bylo tak nějak veselejší. Dnes je tomu ale o 200 % jinak. Dnes se akorát můžeme modlit a přát si, ať v létě alespoň otevřou restaurace, hotely, roušky se zmírní na minimum a konečně se změní období pochmurného podzimu a zimy.

Všichni čekáme na ten den, kdy se to bude obracet k lepšímu a hlavně normálu. Tak, jak tomu bylo dřív. Je asi těžké říct, jestli svět bude stejný, asi ne…Ale normální koleje začínají chybět už i mně. Doufám sama, že přijde čas, kdy si oddychneme a budeme se moci potkat nebo kamkoliv vyjet bez zákazů obav z nakažení.

Možností je vždycky až neskutečně moc. Hypotézy a stále nové nápady lidí mě nikdy nepřestanou překvapovat, aneb lidská fantazie je to, co nás buď může potopit nebo naopak vzkřísit ze dna. A přesně o to bychom se měli snažit, najít tu pozitivní vlnu ve všech negativních hypotézách a bohužel nynějších zprávách. Každý máme jistě sny a realizace, na které se chystáme, až bude „po všem“.  Jak to tedy může vypadat?

VŠE BUDE TAK JAK DŘÍV
Tuto variantu bychom si asi přáli všichni, ale nebude to zcela reálné vzhledem k dopadům pandemie a celkovému ekonomickému, ale i společenského stavu republiky/světa. I když by bylo opravdu krásné najednou zapomenout na celé období, vrátit čas zpátky a mít ten rok k dispozici prožít trošku jinak. Cestování by nebyl problém, nezaměstnanost taktéž, zkrátka stejné jako to bylo. Otázka je, jestli jsme si přeci jenom nevzali něco z tohoto období. Klid, více času s rodinou, zaměřit se na sebe, celkově zpomalit a dát prostor přírodě na regeneraci.

KDO JE NAOČKOVANÝ, MŮŽE KAMKOLIV
Tato varianta je ve vzduchu trošku taky, ať se to snažíme vidět nebo ne. Nyní si to nemohou dovolit, aby to fungovalo na způsob „kódu“, se kterým se dostanete na letiště, do obchodů, hotelu,…Ale jistá šance, že se toto v budoucnu stát může, je. Připouštím, že nás očkování může chránit a různé spekulace ohledně tohoto tématu je na denním pořádku. Já osobně vidím dobrý kompromis v tom, že bude možnost volby. Tak, jak to má v demokratickém státu být.

ROUŠKY VE VNITŘNÍCH PROSTRÁCH BUDOU „DOKEKONEČNA“
Začínají se objevovat i informace o tom, že roušky nejsou 100% ochranné. Já věřím, že svou účinnost mají, ovšem to může mít dopad i někde jinde. I když se dodržuje vyváření a praní tak, jak je dáno/doporučeno. Proto doufám, že i roušek se zbavíme a nebude léto vypadat ve stylu jako je tomu dnes. Rýma, škrábání v krku, pocit na kašlání, horší dýchání, v létě pocení, zanícená pleť a problémy s dýcháním. Nejsem si jistá, jestli tělu po tak dlouhé době to už více neškodí, než chrání. A ano, „rouškou chráním sebe i tebe“, vím a sama poctivě všechna opatření dodržuji. Kdyby ovšem reálně byly tak dokonale účinné, proč máme stále tolik nakažených denně..?

ROZVOLNĚNÍ NA 2 MĚSÍCE BUDOU ZNAMENAT V ZÁŘÍ OPĚT UZAVŘENÍ
Dle mého názoru není možné, abychom se stále motali v jednom, a tom samém kruhu. Obávám se lehce vyhrožování ze strany státu, že rozvolní na letní měsíce a všechno bude „v normálu“, ale ať si uvědomíme, že to na podzim zase zavřou. Je náročné rozhodovat v takové době, která je dnes. Já si vážím každého, kdo s tím poctivě zápasí, ale jako běžný člověk už jsem z toho všeho vyčerpaná. Nikdo neví, pořád jen tlak a co si budeme, nervy máme jen jedny. Doufám, že tento scénář se snad už opakovat nebude, a tak nějak se něco změní a konečně přijde ten zlomový bod, na který všichni čekáme a doufáme v relativně šťastný konec.

Mějte na paměti, že tento rok bude asi plný změn, nebo taky ne. Čeká nás, doufejme, postupné léčení se z Covidu, dále volby, postupné vracení se do našich kolejí, a hlavně znovuvzkříšení naší ekonomiky.
Ráda bych, aby kdokoliv, kdo na tuto situaci má vliv nezneužíval moc a důvěru, kterou má. Každý z nás na ni máme podíl a je potřeba, aby se z toho ta naše země vzpamatovala co nejrychleji a nejlíp, jak může. Poslouchejte svoji intuici, a hlavně se snažte dívat na věci vždycky z více úhlů a někdy se i snažte ten život brát s nadhledem a pozitivitou (ne covidovou, ale přirozenou), té není nikdy dost.

Možností je tolik, že vím, jak by každý obyvatel České republiky přišel s něčím novým a jiným, jak by mohla pandemie pokračovat a jak by si třeba on sám představoval nejen léto v roce 2021. Přeji nám všem, ať je to jen lepší a lepší a my si konečně mohli oddychnout a začít žít taky trošku jinak. Říká se, že něco zlé je k něčemu dobré, tak snad to bude platit i v tomto případě.

Mějte se krásně.

Vaše B.