První dojem rozhoduje, říká se. V rámci partnerských životů je to dosti možné z důvodu určité chemie, která mezi lidmi proběhne. Přátelství se například buduje zcela jinak, stejně tak i jiné soužití ve společnosti. Je třeba si uvědomit, že první dojem může mnohokrát i hodně klamat, ať už v dobrém nebo špatném.

Je mnohem snazší posoudit člověka po deseti minutách jen proto, že vám není sympatický. Začnete vaše pocity předávat dál a z jednoho názoru a pohledu se začnou stávat drby a pomluvy, které, ať chcete nebo ne, se k danému člověku vždycky dostanou. Buď se mu to donese přes další lidi, nebo to jednoduše vycítí on sám z vašeho postoje k němu. Měli bychom si uvědomit jednu věc a to tu, že ne všichni si zaslouží házení do pomyslného pytle, který jste si vytvořili. Je potřeba znát podrobnosti, podle kterých můžete tvořit závěry.

Pamatujte na to, že každý má právo na obhajobu, na druhé straně nikdo nemá právo na to, abychom soudili podle prvního dojmu nebo pár dnů. I já sama jsem se mnohokrát v lidech zmýlila ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu. I přes to, vždycky ukázal čas. Sto lidí, sto názorů. Je třeba mít určitý odstup od věcí a lidí, protože jedině tak jsme schopni uvažovat racionálně a nebudou z nás mluvit negativní povahové vlastnost a emoce.

Negativní pomluvy se šíří vždycky mnohem rychleji a lépe, protože přeci ve společnosti nenávist sbližuje. Máte terč, který se nelíbí více lidem a tím pádem vám jde všechno na ruku. Pomlouvat za zády je velmi snadné, ale co takhle říct někdy názor do očí, dovedli bychom to ještě vůbec? Ano, někdo možná, ale pak z toho vyjde buď naprostá nenávist nebo ublížení jedné, druhé nebo obou stran. Málokdo vydrží na sebe nechat sypat popel bez toho, aniž by se nebránil. A když ano, tak to má poté velmi špatné dopady na psychiku.

Všichni jsme se jistě setkali s několika slovy, který jsme použili na člověka v našem okolí a libovali jsme si v tom, že jistě máme pravdu. Je ale opravdu správné soudit podle prvních dojmů?

PROTEKCE
Protekce je jednou z nejoblíbenějších pomluv, které lidi využívají. Přišel vám do třídy nový spolužák, ale školní kapacita je již naplněna? Řeknete doma, že máte nového spolužáka, což rodiče velmi rozhořčí, protože oni se snažili dostat na tu samou školu svého mladšího potomka, ale bylo jim řečeno, že není kapacita. Začne nenávist. Protekční spratek, který se dostal jen proto, že jeho rodiče dali sponzorský dar nebo slíbili objem peněz na přestavbu altánu. Vždycky nás napadne negativní pohled na věc. Proč nás například nenapadne, že onen nový spolužák má za sebou několik úspěšných výherních soutěží a v ten samý den se jedno dítě z jiného ročníku zrovna stěhuje, a tak je o jedno místo navíc? Nemusí to být pravda, stejně tak ani první varianta. Jakmile začnou různé spekulace, které uslyší i děti a vzápětí jede vlna pomluv.

BOHATSTVÍ
Peníze jsou další vlnou, kde vznikají intriky, pomluvy a nenávisti. Někdo si postaví dům, mají oba auto, druzí bydlí v 2kk a cestují MHD. Začínají války nejen mezi neznámými lidmi, ale i mezi rodinami, kolegy nebo dokonce nejlepšími kamarády. Jedno je potřeba si vždycky uvědomit. Každý začínáme na stejném startu. Ano, někteří mohou mít snazší začátek, ale i tak je to mnohokrát na tom, jak se k určité věci postaví. Nemluvme nyní o extrémech, které existují na obou stranách. Jde jen o to si uvědomit to, že i když se vám na první pohled zdá bohatství a vila to nejvíc pro to, abyste mohli šířit nenávistné pomluvy a možná i lži, nemusí to být tak, jak říkáte vy.

NEZNÁ PÍLI ANI SNAHU
Neví, co to je pracovat a snažit se. Všechno mu padá do klína a vůbec si toho neváží. I tyto věty jsme jistě okolo sebe slyšeli. To, co vidíme, je třetina ledovce. Jedině, kde známe všechno, je v nás. My sami můžeme svou vlastní osobu pomlouvat a kritizovat bez jakýchkoliv zábran, protože se jedná pouze o nás a víme přesně, jak to doopravdy je. Jedině zde máme právo na to soudit a následně být lepším. Nesnažte se hodnotit lidi, které vidíte podruhé v životě. Nevíte, co dělá, když je například sám.

ROZMAZLENOST
Má všechno, na co si ukáže, ale nikdy pro to nic neudělal. Rozmazlenost se může projevovat i v dospělém věku, ale tím, že někdo něco má, tak nemusí být hned rozmazlený. Pamatuji si, že jakmile jste přišli v něčem značkovém nebo měli nový mobil, člověk měl spíše tendenci věci schovávat, protože se bál pomluv a nenávistných pohledů, protože jsme si to určitě nekoupili sami. Dávání nálepky rozmazlenosti jsou časté i mezi dospělými a zrovna to už mi přijde zbytečné. Jestliže se snažíte a dokážete si na to vydělat nebo ušetřit, proč si to nepořídit? Je to jen vaše věc, a především váš život.

Někdy si to nemusíme vůbec uvědomovat, ale slovy a nálepkami můžeme ubližovat tomu, o kterém tyto věci vyprávíme. Nikdy nevíme všechno a nemáme právo soudit. Jsme bytosti, ne zvířata, abychom po sobě plivali a házeli špínu. Je to jen na nastavení našich priorit, kterými si budeme zanášet hlavu a které jednoduše vypustíme. Řešit životy druhých a pomlouvat umí asi každý, ale povznést se a o to víc se osobně snažit pracovat sám na sobě umí málokdo.

Mějte se krásně a zkuste nad slovy, které vypouštíte, více přemýšlet. Špatně zvolená mohou ubližovat.

Vaše B.